Když se pan Matěj před třiceti lety zamiloval do Marie, myslel si o ní, že to bude žena jeho života. Než se ale stačil vyslovit, ukradl mu ji doslova před nosem jeho starší bratr Josef. Dostál tak známému rčení „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ a s Marií se rok poté oženil. Pan Matěj tuto křivdu nemohl svému bratrovi odpustit a celý život ho kvůli ukradené přítelkyni nesnášel.
Byl jsem přesvědčený, že je pro mě ta pravá
Vypravování pana Matěje začíná tolikrát opakovanou větou: „Myslel jsem si, že je pro mě ta pravá.“ Když poznal Marii, která toho času pracovala jako prodavačka v obchodě, kde si každé ráno před odchodem do práce kupoval svačinu, zamiloval se do ní na první pohled. Bohužel byl ale, co se žen týče, velmi nesmělý a dlouhé měsíce kolem Marie jen kroužil jako mlsný kocour okolo misky plné mléka.
Zdroj: 123RF.COM
„Líbila se mi,“ přiznává se pan Matěj a jeho tváře se na pár vteřin zbarví do růžova. „Několik týdnů jsem ji potkával prakticky každý den, ale kvůli své ostýchavosti jsem ji nedokázal oslovit,“ vypravuje ztišeným hlasem, jako by se snad sám za sebe styděl.
Bratr byl rychlejší
„Že se mi Marie líbí, jsem svěřil svému staršímu bratrovi. Ten měl se ženami mnohem více zkušeností, tak jsem očekával, že mi poradí, jak správně na to,“ říká pan Matěj. Ačkoli doufal, že mu bratr Josef poradí, jak oslovit krásnou prodavačku, dočkal se něčeho, co vůbec nepředpokládal. „Bratr využil příležitosti a za týden už s Marií chodil. Doslova mi ji tak vyfoukl přímo před nosem,“ říká.
Zdroj: 123RF.COM
Pan Matěj to nemohl svému bratrovi odpustit. O to hůře mu bylo, když si Josef Marii rok po jejich seznámení vzal. Matěj se netají tím, že kvůli tomu začal svého bratra nenávidět.
Přetrhal jsem mezi námi všechny vazby
Pan Matěj krátce po svatbě svého bratra přetrhal se sourozencem veškeré vztahy. Zkrátka se nemohl dívat na jejich štěstí, i několik let po svatbě totiž k Marii choval jisté city. Bylo pro něho daleko jednodušší přestat svého jediného bratra vídat a předstírat, že vůbec neexistuje.
„Kdykoli jsme se potkali, vařila se ve mně krev. Tu křivdu jsem mu měl za zlou a nedokázal se přes jeho počínání přenést,“ svěřuje se nám pan Matěj. V jeho hlase je znát dávná křivda a jistá pachuť, které si nelze nevšimnout.
Lepší pozdě než nikdy
„Před rokem můj bratr zemřel, podlehl dlouhodobé nemoci, se kterou se statečně pral. Jeho smrt mě zasáhla i přesto, že jsme spolu dlouhé roky nemluvili a já ho v podstatě celý život nenáviděl,“ vypráví pan Matěj a sklání hlavu k zemi. V závěru svého příběhu dodává, že již svému bratrovi odpustil. Dle jeho slov je lepší odpustit pozdě než nikdy.
Autor: Nikol Kolomazníková
