Spadla klec a já se nechal ukecat. Jak říkal můj nejlepší kamarád Honza, vlítl jsem do chomoutu, ani jsem pořádně nevěděl jak. Přítelkyně pořád mluvila o svatbě, jak se její kamarádky vdávají jedna po druhé, a svým způsobem mě dohnala k tomu, že jsem se jednoho dne vyslovil. A tak byla svatba a ze mě se stal ženáč.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nechci tím naznačit, že svoji manželku nemiluji. Nakonec jsem rád, že už to mám za sebou. Překvapil jsem ji dvoutýdenním pobytem na Kanárských ostrovech. Romantika jako blázen, jen si to představte. Jenže její rodina nám do toho hodila vidle…
A máš to, kamaráde!
„Tak to dohnalo už i tebe, kamaráde,“ plácal mě Honza po zádech, když jsme se v pondělí potkali v práci. V sobotu mi šel za svědka a hned v pondělí si ze mě ošklivě utahoval.
Musel jsem se tomu smát. Nakonec jsem byl rád, že už mám ten blázinec za sebou. Ty měsíce plánování byly šílené. A poslední týden před svatbou? To byl teprve mazec!
Splnil jsem jí sen
Ani mě a moji ženu nemohla minout svatební cesta. Helena počítala s tím, že pojedeme někam na víkend, maximálně někde po Česku. Ale já ji zaskočil!
Zaplatil jsem nám svatební cestu na Kanárských ostrovech, a to rovnou na dva týdny! Když se to dozvěděla, skočila mi kolem krku. Kanárské ostrovy byly její sen, který jsem jí splnil. Jo, takový jsem manžel!
Těšil jsem se na čtrnáct dní se svou ženou
Stačilo přežít týden v práci a pak hurá do letadla a do exotiky. Těšil jsem se na čtrnáct dní, které prožiji v luxusním hotelu s krásnou novomanželkou. Už jsme byli na letišti, chystali se na odbavení a v duchu už jsme se viděli kdesi v exotice.
A pak se to stalo. Někdo mi poklepal na rameno. Otočil jsem se a ztuhl. Za mnou stál můj švagr, jeho žena a všechny jejich děti. Mají čtyři a tomu nejmladšímu není ještě ani rok!
Byl jsem v šoku. Další šok přišel, když se zpoza davu vynořila tchyně s tchánem. Došla mi veškerá slova, když nám oznámili, že letí s námi. Prý to máme brát jako další svatební dar.
Svatební cesta? Noční můra!
Měla to být svatební cesta snů! Luxus, který jsme si měli užívat ve dvou. Místo toho to byla čtrnáctidenní noční můra, kterou z hlavy jen tak nedostanu!
Manželka byla nadšená, že má své blízké u sebe, ale já z jejich přítomnosti doslova kvetl. Děti neustále křičely, zlobily, nebyl chvíli klid. Tchyni jsme měli imrvére za zadkem, pořád nám kázala, ať se mažeme a hodně pijeme.
Ty dva týdny se nekonečně táhly a já se modlil, aby už byl konec. Takhle jsem si luxusní dovolenou nepředstavoval. Svatební cesta za všechny prachy…
Autor: Natálie Kabourková
