Když se tchyně rozpovídala o způsobu výchovy, který preferuje, nestačil se divit. S jejím přístupem totiž nesouhlasí a nechce, aby k ní jeho děti jezdily na prázdniny. U manželky se ale nesetkal s pochopením.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Ba spíše naopak. Mezi manželi vznikla hádka, kterou nepřímo vyvolala Michalova tchyně. Michal se netají tím, že s jejím přístupem k výchově nesouhlasí a nehodlá ji v nich podporovat.
Bylo mi divné, proč děti nechtějí k babičce
Michal a jeho žena Pavlína mají dvě děti – pětiletá dvojčata Robina a Lenku. Když byly dvojčatům dva roky, poprvé strávila pár dní u babičky.
„Manželka chtěla, aby si děti zvykly, že se nemusí pořád držet máminy sukně,“ vysvětluje Michal. „Proto k tchyni děti začaly jezdit tak brzy a pravidelně.“
Michal napsal, že když byly dvojčatům čtyři, poprvé se syn zmínil, že k babičce nechce. Prý je totiž otužuje. Jenže v té době to Michal neřešil.
Při rodinném obědě se rozvyprávěla a já se nestačil divit
Před nedávnem pozvala Michalova tchyně jeho i celou rodinu na oběd. Bylo to tak nějak zvykem, párkrát do měsíce se takto sešli.
„Byli jsme po jídle, pili kávu a jedli tchynin vyhlášený borůvkový koláč,“ popisuje Michal. „Tchyně přitom začala vyprávět o tom, jak se u ní děti mají, když k ní přijedou na prázdniny nebo třeba na víkend,“ pokračuje.
Vzápětí se přiznává, že se nestačil divit tomu, co od tchyně slyšel. Netajil se tím, že byl v šoku. Tchyně se totiž rozvyprávěla, jak vychovává jejich děti, když je má na starost.
Absolutně s tím nesouhlasím, ale u ženy nemám zastání
Tchyně se netajila tím, že děti ráno vyvede ven před dům a tam je otužuje studenou vodou – bez ohledu na počasí, protože otužování je přece zdravé.
„To ani zdaleka nebylo všechno,“ píše Michal. „Děti se u ní koupou jen jednou týdně, protože podle ní častější koupání snižuje obranyschopnost těla,“ pokračuje. „Nebo sezení u stolu, dokud se nedojí, ačkoli děti nemají hlad.“
Michal napsal, že hned po příjezdu domů o tom měl promluvu se svojí ženou. Řekl jí, že s těmito postupy nesouhlasí, a čekal, že ho podpoří. Jenže zastání se nedočkal, ba spíše naopak.
Jak mám docílit toho, aby děti k babičce nemusely?
Michal se cítí zoufale. On si nepřeje, aby byly děti u tchyně vystaveny těmto zastaralým způsobům výchovy, ale jeho žena ho nepodpoří.
„Vždycky mi řekne, že rodiče jsme oba a že o tom nemůžu rozhodnout sám. Takže k tchyni děti nakonec opět jedou a já jsem z toho na prášky,“ zoufá si.
V závěru e-mailu napsal, že momentálně neví, jak s touto situací naložit. Manželce očividně ony postupy nevadí, protože v nich sama vyrostla. Ale skutečně to musí zažívat i jejich děti?
Autor: Natálie Kabourková
