Michal by si rád k sobě domů pozval návštěvu. Jenže nemůže. Je tu jedna věc, kvůli které se stydí. Myslí si, že vzhledem ke vkusu jeho ženy by se u nich nikdo necítil dobře.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Michal nám poslal e-mail. Přiznal se, že už se v něm nahromadila potřeba někomu se svěřit. Už roky ho totiž trápí jedna věc, kterou dělá jeho manželka Iveta.
Na některé věci jsme měli odlišné názory
Když Michal Ivetu poznal a začali spolu chodit, velmi rychle se přesvědčil, že na některé věci budou mít naprosto odlišné názory.
Rozhodl se to respektovat. Nebyli určitě prvním ani posledním párem, který se v určitých věcech nedokázal shodnout.
„Byly zkrátka věci, na které jsme s Ivetou pohlíželi každý z jiného úhlu,“ svěřuje se Michal. „Bral jsem to, jak to bylo. I ona respektovala některé mé názory, se kterými se tak úplně neztotožňovala.“
Nechal jsem jí volnou ruku. A to byla chyba
„Když jsme se s Ivetou nastěhovali do společného bytu, nechal jsem jí volnou ruku, pokud jde o jeho zařizování,“ pokračuje Michal.
Napsal nám, že co se týče nábytku a vybavení, nikdy ho to příliš nezajímalo. Nevěnoval tomu pozornost a nechal svoji ženu, aby jejich domov zařídila k obrazu svému.
„Nezajímal jsem se o to, nějakou dobu jsem určité věci přehlížel,“ zoufá si Michal a uznává, že to byla chyba.
„To, co u nás doma moje žena v průběhu několika posledních let vytvořila, nemohu nikdy v životě někomu cizímu ukázat,“ stěžuje si.
Moji přátelé by se tomu smáli
„Moje žena miluje všechno staré,“ vysvětluje Michal. „Podle toho to také u nás doma vypadá. Občas si tam připadám jako v nějakém bazaru nebo vetešnictví,“ netají se.
Právě odlišný vkus jeho ženy je důvodem, proč si k sobě domů nikoho nepozval. Je totiž skálopevně přesvědčen, že by to jeho kamarádi nepochopili.
„Jsem si jistý, že by se tomu moji přátelé smáli,“ pokračuje Michal. „Dneska všichni žijí moderně, ale my ne. My to doma máme jako ve starožitnictví,“ stěžuje si.
Bojím se ženě přiznat, že se mi to nelíbí
Michal není spokojený s vybavením jejich bytu, upřímně se za něho dokonce stydí. Své ženě se to ale bojí přiznat.
„Nevím, jak by reagovala, když bych jí řekl, že to, co tady roky budovala, mi přijde nevkusné a směšné,“ uvažuje Michal.
Proto v závěru svého e-mailu přiznává, že raději nechá věci tak, jak jsou. I za cenu toho, že si k sobě domů nikdy nepozve návštěvu.
Autor: Nikol Kolomazníková
