Na ten výlet se ze všech nejvíc těšily moje děti. Já měl docela obavy, jak na to zareaguje můj žaludek. Nepatřím zrovna mezi milovníky adrenalinových zážitků, ale chtěl jsem to udělat kvůli nim. Kdybych věděl, jak to dopadne, zůstal bych raději doma.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Chtěli to jako dárek k narozeninám
„Máme se ženou dvojčata Petra a Lukáše. Už jako malí se vrhali do všech možných nebezpečí. Naše snahy je chránit komplikovala skutečnost, že se narodili najednou,“ směje se.
Michal nám řekl, že jeho dva kluci už odmalička milovali kolotoče. Když k nim přijela pouť, mohli na různých atrakcích trávit celé hodiny.
„Když měli kluci patnáct let, zeptal jsem se jich, co by si přáli k narozeninám. Myslím, že to měli už naplánované, protože se jednohlasně shodli na tom, že chtějí do zábavního parku. Vůbec mě to nepřekvapilo, říká Michal.
Moc se mi do toho nechtělo
Když nastalo období narozenin jeho synů, přišel čas jim jejich přání splnit. Michalova manželka zůstala doma kvůli práci a pánové se mohli těšit na vzrušující prodloužený víkend v jednom z největších zábavních parků v Evropě.
„Kluci se už nemohli dočkat, až si vyzkoušejí nejrychlejší horskou dráhu, manželka byla ráda, že se nás konečně na chvilku zbaví, a já si už týden před odjezdem kousal nehty obavami,“ svěřil se.
Michal trpí strachem z výšek, který je navíc na horské dráze podpořen velkou rychlostí, krkolomnými zatáčkami a jízdou vzhůru nohama.
Tušil jsem, že se něco stane
„Když jsme zaplatili tučné vstupné a vešli do areálu, klukům se najednou rozzářily oči. To je ten důvod, proč jsem to pro ně celé zorganizoval. Nemohli si vybrat, na kterou atrakci půjdou jako první.“
Michal je přesvědčil, že nejlepší bude začít pozvolna na obrovském řetízkovém kolotoči. Rychle si na výšku zvykl. Pokračovali dál na různé druhy horských drah.
„Po celém dni ježdění mi to už přišlo jako poměrně bezpečná zábava, to se ale změnilo poslední den před odjezdem. Měli jsme ještě asi půl dne čas a šli jsme na jednu hodně prudkou horskou dráhu,“ dodal.
Jízda neměla trvat dlouho, jenže po chvilce, kdy vyjeli na trasu, se začal celý vůz divně třást a zrovna na nejvyšším vrcholu celá souprava znenadání zastavila.
„Při pohledu dolů se mi začal zvedat žaludek. Hrozně tam foukal vítr a já měl obavu, že to nedopadne dobře. Pořád jsme doufali, že se souprava rozjede a my se dostaneme do bezpečí. Měl jsem opravdu strach o holý život.“
Dle Michalových slov trvala záchranná operace asi třicet minut, potom se celý vagón plný vystrašených dětí a zděšených rodičů pomalu rozjel a zamířil zpět do depa.
Autor: René Podhrázský
