Manželka si kdesi přečetla, jak nám živočišné potraviny dělají v těle paseku, a rozhodla se radikálně změnit svůj životní styl. Já se o nic z toho nezajímal a bylo mi to jedno, přesto jsem se jejím změnám musel přizpůsobit. Moje žena se stala rostlinnou stravou posedlá, a mně tak udělala ze života hotové peklo.
Pan Michal žil naprosto spokojeným životem. Vše se změnilo v okamžiku, kdy jeho žena přišla domů z práce s nápadem, že přejde na rostlinnou stravu. Zpočátku ji podporoval, bylo mu to jedno, důležité pro něho bylo, že on může nadále jíst svoje klobásky, maso a uzeniny. Těchto dobrot se ale musel vzdát. A to už se mu nelíbilo ani trochu.
Nevím, kde co četla, ale stala se skoro posedlou
„Vlastně k tomu dospěla ráz na ráz,“ uvažuje pan Michal nahlas a vzpomíná, kdy poprvé jeho žena přišla s nápadem, že změní svůj dosavadní životní styl. „Doteď jsme jedli úplně normálně, mléčné výrobky, vejce, hlavně masíčko,“ libuje si Michal a s úsměvem na rtech se labužnicky poplácá po břiše. „Salámy, maso, klobásky, to bylo moje!“
Jeho žena nejdříve řešila pouze svůj jídelníček. Doma jim však najednou začaly chybět výrobky živočišného původu a postupně je nahrazovaly rostlinné potraviny. Michalovi to bylo jedno až do chvíle, kdy se manželčiny změny začaly týkat i jeho.
Do práce mi udělala pomazánku z avokáda
Michal byl od své manželky zvyklý na vydatné svačiny, které zpravidla obsahovaly maso nebo salámy, které tolik miloval. Jednoho dne ho ale v práci zaskočila úplně jiná mňamka, která mu ani trochu nebyla po chuti.
„Byla pauza na svačinu,“ vzpomíná Michal, „s chutí jsem otevřel krabičku, do které mi žena dávala svačinu, a těšil se na kus klobásy, salám nebo něco takového, co jsem míval ke svačině často,“ vysvětluje. „Místo toho jsem našel nějaký černý chleba a na tom cosi zeleného,“ vypráví znechuceně. „Poznal jsem avokádo, když jsem to ochutnal, žaludek se mi třikrát převrátil!“
Nutila mě jíst to samé, co jedla ona
„Manželka mě nutila jíst to samé, co jedla ona,“ pokračuje ve svém vypravování Michal. „Klobásky, salámy i maso tak vystřídaly rostlinné potraviny, přičemž některé jsem ani neznal jménem.“
Michal se nám svěřuje, že mu nová strava ani trochu nechutnala. Tajně si proto začal kupovat jiné svačiny do práce, zčásti také proto, že se mu kvůli těm od manželky kolegové smáli a dobírali si ho.
Maso si musím dávat tajně!
„Doma už nemáme nic, co by bylo živočišné,“ stěžuje si Michal nahlas. „Maso moje žena nevařila už rok! Když ho chci, musím si ho dát tajně,“ přiznává. Vzápětí se rozesměje a naznačí, že to, co teď řekne, bude naše tajemství. „Chuť na maso mám prakticky pořád!“ řekne, a tím jeho příběh končí. Nezbývá nám než panu Michalovi popřát pevné nervy a doufat, že mu buď rostlinná strava zachutná, nebo jeho žena brzy dostane rozum.
Autor: Nikol Kolomazníková
