Nikdy mi nedělalo problém umýt nádobí nebo vynést odpadkový koš. Nemám rád škatulkování toho typu, že tohle je ženská práce a tohle zase mužská. Zastávám názor, že by si dva lidé ve vztahu měli vzájemně pomáhat. Proto mi nepřišlo nijak špatné, že jsem místo Ivany umyl nádobí, vyžehlil nebo uvařil. Mohli jsme se přece střídat!
Dělal jsem to z lásky
Když jsem s Ivanou začal bydlet, zpočátku jsem si nijak zvlášť nevšímal, že úklidu zrovna moc nedává. Místo toho, aby se věnovala utírání prachu nebo vysávání, si lakovala nehty nebo chodila po nákupech. Byl jsem zaslepený láskou, a zpočátku proto většinu věcí dělal za ni. Nevadilo mi stát u dřezu s nádobím, běhat po bytě s vysavačem nebo vynášet odpadkový koš. Chtěl jsem, aby se Ivana měla dobře, aby byla spokojená a šťastná.
Netušil jsem, že si sám na sebe šiju bič.
Zdroj: 123RF.COM
Zvykla si, že doma nemusí nic dělat
Ivana si velmi rychle zvykla na pohodlný život. Ani po svatbě se domácnosti nikterak nevěnovala. Raději trávila čas na kosmetice nebo sledováním seriálů v televizi. Ačkoli mi její pohodlnost pomalu začínala vadit, stále jsem mlčel a všechny tzv. ženské práce dělal za ni. Ivana si zvykla, že má doma relativně uklizeno, že má čisté a vyžehlené oblečení, a neviděla proto jediný důvod, aby se do domácích prací zapojovala.
Ze mě se postupně stávala žena v domácnosti.
Zdroj: 123RF.COM
Kamarádi ze mě mají legraci
Neumíte si představit, jak je pro muže ponižující, když ho kamarádi načapou s hadrem a kýblem v ruce. Přesně to se mi totiž stalo. V paneláku na nás byla řada s úklidem patra a já po těch letech ani neočekával, že by se snad Ivana do této práce dobrovolně pustila. Když jsem přišel z práce a obstaral s dětmi úkoly, vrhl jsem se na úklid chodby. Zrovna jsem vytíral, když z výtahu vystoupili moji dva kamarádi, kteří mě chtěli v pátek vpodvečer vytáhnout na pivo.
Od té chvíle mi přezdívají panička v domácnosti a já se cítím trapně, kdykoli tu historku vytáhnou.
Svoji ženu miluji
Svoji ženu miluji a za nic na světě bych ji nevyměnil. Je to milující manželka a skvělá matka. Někdy si říkám, že jsem si ji takto naučil sám, proto si můžu za to, že doma nezastávám roli muže, ale spíše ženy. Praní, vaření, žehlení, uklízení – to všechno je na mně, zatímco Ivana se věnuje svým zájmům.
Několikrát jsem se snažil situaci změnit. Několikrát jsem si zakázal vytřít podlahu nebo utřít prach. Nechal jsem to na Ivaně a doufal, že jí dojde, že to by přece mohla dělat taky. Jenže ona jakoby nepořádek u nás doma ani neviděla. Nebo ho viděla a jen předstírala, že ho nevidí. Když ani po týdnu nesáhla na stále se zvětšující vrstvu prachu, nebo když nechala na podlaze v kuchyni několik dní drobky, nedalo mi to a uklidil jsem to za ni. A ona viděla, že to funguje, tak proč by se snažila. Pravda, ušil jsem si na sebe bič. Dobře mi tak!
Michal, Liberec
Fotografie jsou pouze ilustrační.
Autor: Nikol Kolomazníková
