Michal vždy bydlel v malém bytě. Dokud byl s rodiči, v pokoji se sotva otočil, když se odstěhoval, bydlel dlouhé roky v garsonce. Sám si nemohl zvíře dovolit, neměl by ho kam dát. Když se seznámil s Kateřinou, zamlouvalo se mu, že mu často vypráví o tom, jak miluje své domácí mazlíčky.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Bylo zvláštní potkat v Praze někoho, kdo bydlí v bytě, ale má doma psa, kočku i králíčka. Podle toho, jak o svých zvířatech Kateřina mluvila, jsem si myslel, že je má opravdu ráda,“ popisuje Michal.
„Pak jsem ale jednou navštívil její byt a to, co jsem viděl, mě šokovalo. Stačilo mi pár hodin na to, abych poznal, že to všechno byla lež. Když jsem ten večer odcházel domů, bylo mi jasné, že s Kateřinou by nám to neklapalo.
Zápach a nepořádek
Už ve dveřích podle vyprávění udeřil Michala do nosu strašlivý zápach. Až později pochopil, že je to z nečištěné psí misky, ve které nedojedená konzerva téměř plesnivěla. „Říkal jsem si, že v tom horku možná i za půl dne konzerva začne páchnout, ale další věci mě přesvědčily o tom, že to nebude jenom teplem,“ píše čtenář.
Hned v další místnosti se totiž ukázalo, že odkrytý kočičí záchod je už několik dní nevyčištěný. Písek z něho se válel všude okolo po podlaze. Kocour ležel na kuchyňské lince těsně vedle špinavého nádobí.
„Když jsem si chtěl sednout na gauč, Kateřina mě se smíchem upozornila, abych si nesedl na králičí bobky. Holou rukou několik malých hnědých kuliček smetla na zem, aniž by se nad tím pozastavila,“ dodává Michal.
Nejspíš mě chtěla svést
Michal se chvíli snažil s Kateřinou nezávazně povídat, ona mu pak oznámila, že půjde do sprchy, zda by na ni mohl počkat. On souhlasil, ale jakmile se za ní zaklaply dveře, dal se do práce.
„Nemohl jsem se na to dívat. Psovi a kocourovi jsem dal čistou vodu. Bylo vidět, že ji neměnila už několik dní. Oba se do ní s chutí dali. Vyhodil jsem starou konzervu, novou jsem ale bohužel nenašel.
U kočičího záchodu jsem našel lopatku, tak jsem mu ho vyčistil a dosypal stelivo. Pak jsem ještě vyměnil vodu v pítku pro králíka. To se zrovna vracela Kateřina ze sprchy zabalená v ručníku.
Začala se smát, že se mám na ty pacholky chlupaté vykašlat, že si stejně tolik pozornosti nezaslouží. Pak odstrčila kocoura, který se chtěl mazlit, a sedla si na gauč. Asi očekávala, že si přisednu.
Rozloučil jsem se
Michalovi bylo smutno a rozhodl se raději odejít. Popřál Kateřině hezký večer a ignoroval zmatek v jejích očích. Odešel a od toho dne se jí neozval. Několikrát mu sice psala, ale on ji ignoroval, dokud ji to nepřešlo.
„Nevypadala jako někdo, kdo má zvířata rád. A i kdyby ano, nemá si člověk zvířata pořizovat, když ví, že se o ně nedokáže postarat. Nemohl bych být s někým tak bezohledným,“ dodává Michal.
Doufá, že si časem najde větší byt, do kterého by si mohl pořídit kocoura. O toho by se podle svých slov staral nejméně stokrát lépe než Kateřina o toho svého.
Autor: Šárka Cvrkalová
