Až donedávna jsem byl skálopevně přesvědčený o spokojenosti svého manželství. Kamarádi okolo mě během let řešili nevěry a různé problémy, já a moje žena jsme ale nic takového řešit nemuseli. Během těch 26 společně strávených let jsme se hádali jen minimálně a já měl za to, že naše manželství mohu považovat za ukázkové.
O to více jsem byl zklamaný, když jsem jednoho dne přišel na to, že naše manželství až tak ukázkové nebylo.
V novém sousedovi jsme našli spřízněnou duši
Krátce po svatbě jsme s manželkou koupili domek v jedné pěkné městské čtvrti. Postupně jsme ho společnými silami zvelebovali k obrazu svému a společně se radovali z každé změny. Během let jsme z obyčejného domu vybudovali něco, čemu jsme mohli hrdě říkat domov. Když se hned vedle nás nastěhoval nový soused do domu, který byl dlouhá léta neobydlený a opuštěný, byli jsme s manželkou nadšení. V novém sousedovi jsme totiž našli přítele a spřízněnou duši, padli jsme si do noty prakticky okamžitě a velmi rychle se z nás stali dobří přátelé.
Souseda jsem považoval za férového chlapa, se kterým jsem se pravidelně scházel na sportovní zápasy, společně jsme popíjeli pivo a povídali si. Neměl jsem sebemenší tušení, že si i moje žena se sousedem velmi dobře rozumí. Možná až moc.
Ženy se u něho střídaly
Zdroj: 123RF.COM
Soused byl tak trochu do větru. Ženy se u něho střídaly jako na běžícím pásu, ale s žádnou z nich si nikdy nezačal nic vážnějšího. Jak on sám říká, nebyl ten typ, který by se usadil a založil rodinu. Chtěl si užívat, proto si k sobě skoro každý den vodil jinou ženu, která přišla večer a ráno odcházela. Nezáviděl jsem mu, já byl v manželství spokojený.
Moje rodina se rozrůstala
Zatímco si soused užíval svobody, moje rodina se postupně rozrůstala. Nejdříve se nám narodila dcera Simonka, kterou o 4 roky později následovala dcera Karolínka. Dva roky po nastěhování našeho nového souseda se nám narodil i syn Milan. Moc dobře si pamatuji, že jsem tenkrát o sousedovi prohlásil, že je naše štěstí. Do té doby jsme měli jen samé holčičky a já se až díky němu dočkal vytouženého syna, kterého si určitě přeje každý otec.
Zdroj: 123RF.COM
Kdybych v tu chvíli znal pravdu, nikdy bych o sousedovi něco takového neprohlásil. Naopak, asi by to mezi námi nedopadlo dobře.
Celé ty roky jsem ho považoval za svého
Všechny své děti nade všechno miluji. Zatímco dcery jsou mi docela podobné, u syna to s tou podobou trochu hapruje. Je trochu podobný manželce, ale má i výrazné rysy, které ani jeden z nás nemá. Dlouhé roky mi to nedošlo, považoval jsem ho za svého syna a ani ve snu mě nenapadlo, že by ve skutečnosti nemusel být můj.
Pak přišel zlom. Manželka neunesla tíhu osudu a po dlouhých letech přišla s pravdou ven. Celé ty roky jsem měl jejího nemanželského syna, kterého počala s naším sousedem, přímo na očích a vůbec nic jsem nevěděl. Byla to pro mě neskutečná rána a šok, který nedokážu pořádně zpracovat. Roky jsem žil v přetvářce a lžích, naivně si myslel, že je moje manželství perfektní, a přitom jsem celou tu dobu vychovával dítě, které nebylo moje.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Jedná se o komplikovanou situaci. Jednou z prvních otázek, kterou je třeba si položit, je: Jaký byl důvod manželčiny nevěry? Může existovat několik důvodů a každý z nich má jiné řešení a průběh. Jedním z nejčastějších důvodů bývá skutečnost, že současný vztah člověku zevšední, již v něm nepociťuje vzrušivou počáteční zamilovanost nebo se cítí ve vztahu uvězněný. Co mohl tedy soused manželce Michala nabídnout, co on nemohl? Bylo to právě ono vzrušení nebo to bylo jen výsledkem toho, že se manželka v současném vztahu necítila spokojeně? Dělo se to opakovaně po delší dobu? Ať je to jakkoliv, je nutné dopátrat se takovýchto detailů.
Zároveň je třeba si uvědomit, že manželka s Michalem zůstala. To by mohlo naznačovat, že si manželka uvědomila svou chybu a rozhodla se pro svého manžela. Dlouhé mlčení o nemanželském synovi lze z určitého hlediska pochopit. Zkuste si upřímně představit, že by byly role otočené. Pocity studu, výčitky a obavy z reakce partnera a okolí jsou v takové situaci všudypřítomnými faktory. V takové situaci nezbývá než zvážit, zda je lepší co nejdříve přiznat pravdu, riskovat možné následky a ulehčit svému svědomí nebo žít ve lži. Vše to záleží na konkrétní situaci, okolnostech, vztahu mezi partnery a schopností patřičně komunikovat.
V obdobné situaci stojí též za uvážení jít se poradit s psychologem či jiným odborníkem.
