Michal se rozhodl splnit si svůj rodinný sen. Z toho, jaký důsledek to pro něj i členy jeho rodiny má, se mu dělá zle. Byl by tohle pro někoho opravdu splněný sen a představa spokojeného života?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nechal jsem se unést většinovým názorem
„Věděl jsem, že chci v životě něčeho dosáhnout. Moje představa o spokojeném životě ve vlastním domku, kde bych mohl s rodinou trávit čas, mi nedala spát. Stálo mě hodně úsilí, abych se k tomu dopracoval,“ uvádí na začátku.
Spousta lidí z města sní o tom, aby si mohli dovolit koupit dům někde na okraji aglomerace a v klidu, daleko od ruchu velkoměsta si užívali ničím nerušenou pohodu.
„Tehdy jsem pracoval jako vedoucí v jedné firmě, neměl jsem málo peněz, ale taky ne dost na to, abych si mohl dovolit koupit dům ze svých úspor. Jedinou možností byla hypotéka,“ říká.
Konečně jsme byli šťastní
Michal věděl, že s přítelkyní chtějí dítě, a byl rozhodnutý, že se jim narodí do nového domu na okraji města. Vzal si tedy hypotéku a brzy se díky skvělé nabídce stěhovali do satelitního městečka.
„Na první pohled to vypadalo parádně. Dojezdová vzdálenost autem nebyla od města velká. Dům byl prostorný. Počítali jsme, že budeme mít dvě děti a ty by tam mohly mít každé svůj pokoj. Vše se zdálo skvělé a po zaplacení měsíční splátky nám zbylo na jídlo a něco málo i na penzijní připojištění,“ sdělil.
Ukázalo se, že ne všechno je tak báječné
Michal se musel v práci otáčet čím dál více, aby mohli jet alespoň jednou za rok s rodinou na dovolenou. Jeho přítelkyni se nelíbilo, že je pořád doma s malým synem sama a on je v práci.
„Nedokázala pochopit, že abychom si tohle všechno mohli dovolit, tak to taky musí někdo z něčeho platit. Dělal jsem přesčasy, a ještě si našel brigádu. Když už jsem měl o víkendu volno, nemohli jsme ani nikam pořádně na procházku za dům. Všude byly jen stejné domy a kolem pozemků se rozprostíralo pole. Vlastně tam nebyl ani obchod. Když šel syn do školky, musel jsem ho vozit 15 km daleko.“
Jeho přítelkyně se mezitím doma nudila. Všechno bylo vypucované a uklizené, že by se dalo z podlahy jíst, a ona dostala zaječí úmysly. „Po čase jsem se dozvěděl, že se začala scházet s jedním sousedem, který pracuje z domu. Prý k němu na začátku chodila jen na kafíčka, ale později z toho bylo něco víc. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se rozešli, já dům prodal, platím alimenty a bydlím zase spokojeně ve městě v bytě,“ uzavřel.
Autor: René Podhrázský
