S Luďkem se známe už pěkných pár let. Loni mě požádal, abych mu chodil zalévat do jeho bytu květiny a krmit kočku, až bude v lázních. To, co jsem u něj doma spatřil, mi nedalo spát.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Málem jsme přišli o dobrého kamaráda
Známe se z místní hospody, kam chodíváme s partou už spoustu let. Za tu dobu se už všichni dobře známe a víme, co se dá od koho čekat.
S Luďkem to bylo tak, že se nějaký čas mezi námi neukázal, a my tušili, že je s ním zle. Manželku neměl, telefon nám nezvedal. Když už se na našich pravidelných posezeních neukázal druhý týden, zkusili jsme se na něj dozvonit doma. Nikdo neotevíral.
Objevil se až po měsíci a řekl nám, že si pro něj málem přišla zubatá. Dostal druhý infarkt a dlouho si poležel v nemocnici. Dobré pivo si ale neodpustil a oslavil s námi svůj návrat mezi nás.
Říkal jsem si, proč bych mu nepomohl
Po pár měsících za námi Luděk přišel s tím, že se mu podařilo vyjednat si třítýdenní pobyt v lázních, který mu měl pomoci předejít dalším srdečním komplikacím. Nevypadal ale nadšeně.
Uvědomil si, že po dobu skoro měsíčního pobytu v lázních se mu nebude mít kdo starat o domácnost, zalévat květiny a krmit kocoura.
Věděli jsme, že byl vždycky na ženy, a dělali jsme si z něj legraci, že takovou příležitost si nesmí nechat ujít. Bude z něj švihák lázeňský. Nabídl jsem mu, že dvakrát týdně mu zajdu byt zkontrolovat a kočku mu nakrmím. Na oplátku mi slíbil, že mě pak pozve na pivo.
Tohle jsem raději neměl vůbec najít
Když jsem poprvé vešel do jeho bytu, skočil po mně jeho kocour a já začal počítat škody, které napáchal. Pár květináčů bylo vysypaných, kočičí granule byly všude, protože Mourek si k nim sám našel cestu.
Nechtěl jsem to tak nechat, dal jsem se tedy do úklidu kamarádova bytu. Když jsem chtěl granule schovat do skříně, naskytl se mi pohled, který mě na chvíli zmrazil, zároveň vyděsil a šokoval.
Ve skříni na mě vykukovala lidská hlava, ženská hlava. Po bližším zkoumání, jakmile ze mě opadl šok, jsem zjistil, že jde o silikonovou pannu, která zřejmě slouží mému příteli jako náhrada partnerky. Nedalo mi to a celou jsem ji vytáhl ven. Vypadala jako živá, téměř v lidské velikosti a byla dost těžká.
Po krátkém ohledání, když jsem zjistil, že jí opravdu nic nechybí, jsem ji uklidil zpět na své místo. Myslím si, že by možná bylo lepší, kdyby si z lázní přivezl živou ženu, která by se mu o tu jeho domácnost mohla postarat.
Autor: René Podhrázský
