Kdyby mě toho večera, kdy jsem nabízela nocleh zmatenému turistovi, viděla moje babička, spráskla by ruce a pronesla, do čeho se to ta holka bláznivá zase pustila. Babička byla stará škola a já jsem si byla dobře vědoma toho, že s podobným nápadem by se mnou okamžitě vyrazila dveře.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Mně se ale zoufalého cizince zželelo. Bylo mi ho líto a nemohla jsem ho nechat jen tak. Byl sám ve městě, které neznal, a stalo se mu něco, s čím nepočítal. Nabídnout mu pomoc pro mě byla samozřejmost a nyní už vím, že zároveň i velká chyba.
Vypadal nešťastně a mně se ho zželelo
Bylo po deváté hodině večer a já vyrazila společně se svým pejskem Hugem na pravidelnou procházku před tím, než se oba odebereme ke spánku. Hugo byl naučený, že v tuhle hodinu chodíme ven, a poté vydržel až do rána.
Bydlím hned v centru města, kde byl toho večera překvapivý klid. Nemohla jsem si ale nevšimnout muže, který se zmateně rozhlížel kolem. Vypadal zoufale a mně to nedalo, abych se ho nezeptala, jestli nepotřebuje pomoc.
Od první věty bylo jasné, že je to turista. Snažil se na mě mluvit krkolomnou angličtinou a já stihla pochytit, že mu byl odcizen batoh včetně dokladů i peněz a on teď neví, co si má počít. Byl večer a on neměl ani na hotel.
Když jsem ho zvala k sobě domů, vzpomněla jsem si na nebožku babičku, která by mi za takový nápad určitě vyhubovala.
Pořád mi děkoval
I přes menší jazykovou bariéru jsem si s oním cizincem alespoň trochu popovídala. Dozvěděla jsem se, že cestuje z Německa a naším městem jen projížděl. Měl namířeno do Prahy, kde se měl setkat se svými příbuznými.
Ke krádeži jeho věcí došlo za bílého dne, když si nedal pozor a batoh na okamžik pustil z dohledu, aby si vyfotil památky. Když se otočil zpátky, batoh byl pryč a společně s ním všechny peníze i doklady.
Rozestlala jsem mu provizorní lůžko v obýváku na gauči. Cizinec, který se představil jako Günter, mi pořád děkoval, až jsem se cítila hloupě. Přece o nic nešlo. Měl u mě strávit jednu noc a ráno se vydat na policii, aby mu pomohli jeho situaci vyřešit.
Nečekané překvapení
Na noc jsem se pro jistotu ve své ložnici zamkla. Neměla jsem z něho špatný pocit, ale člověk přece jen nikdy neví. Ráno jsem se probudila a přiznám se, že jsem úplně zapomněla, že v bytě nejsem sama. Delší dobu jsem žila bez partnera a na přítomnost někoho dalšího, kromě mého psa, jsem nebyla zvyklá.
Mé první kroky mířily do koupelny, kde jsem si chtěla dát sprchu. Málem se mi zastavilo srdce, když se dveře najednou rozletěly a mezi nimi stál můj nocležník. Zaskočilo mě, že měl v ruce dvě tašky. Ty předchozí večer neměl. Jak mě spatřil, práskl za sebou dveřmi a utekl.
Vzápětí mi došlo, že v taškách musely být moje věci. Než jsem na sebe stihla natáhnout alespoň župan, byl už onen cizinec pryč. A byl to vlastně vůbec cizinec? Nenabídla jsem nocleh podvodníkovi, který na mě sehrál boudu?
Zjistila jsem, že mi chybí notebook, nějaké cennosti, kávovar a také rádio, které jsem měla v obýváku. Cizinec si u mě v klidu napakoval, co se mu zdálo vhodné, a pak zmizel.
Autor: Nikol Kolomazníková
