Nějakou dobu jsem nemohl natrefit na pořádnou ženu. Kolem mě sice bylo žen spousta, ale žádná mě nezaujala natolik, abych o ní přemýšlel jako o své partnerce. Můj kamarád Jonáš se na to nemohl dívat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Pod jeho nátlakem jsem si domluvil rande naslepo. Našli jsme společně internetovou seznamku a vybrali náhodně jednu ženu, se kterou jsem měl vyrazit na rande.
Chtěl jsem se z toho vykroutit
Ani trochu se mi do toho nechtělo. Nechal jsem se ale kamarádem vyhecovat a zdálo se, že když padl termín naší schůzky, už není cesty zpátky.
Přesto jsem se z toho snažil vykroutit a ještě ten den, jen pár hodin před schůzkou, jsem Jonáše přemlouval, ať se na to vykašleme.
Se smíchem mě doslova dostrkal do kavárny, kde jsme se měli s tou ženou sejít. Přišel jsem první a byl jsem nervózní jako ještě nikdy v životě.
Od první chvíle to bylo celé špatně
Na rande dorazila žena nižší postavy a už na první pohled nebyla můj typ. Přesto jsem si řekl, že tomu dám šanci, že má třeba vlastnosti, které se mi u žen líbí.
Jenže neměla. Od první chvíle tak bylo všechno špatně. Necítil jsem se dobře, ukázalo se, že máme úplně jiné zájmy, a prostě nepřeskočila ta jiskra, jak o tom ženy pořád mluví.
Přešel jsem tedy k plánu B, který zahrnoval poslat SMS kamarádovi, aby mě přišel zachránit. Naštěstí mě v tom nenechal a za půl hodiny skutečně dorazil.
Rande naslepo mělo nečekanou dohru
S Jonášem jsme se už předtím domluvili, že když bude zle, přijde za námi do kavárny a zalže, že mě potřebují v práci. A přesně tak to i udělal.
Místo toho, aby odešel se mnou, posadil se k Zuzaně, jak se ta žena jmenovala, a nabídl jí svoji společnost místo té mojí.
Zuzana byla z vývoje situace tak zaskočená, že jen přikývla na souhlas, a já tak z nepovedeného rande naslepo odešel sám.
Kamarád mi nakonec poděkoval
Kamaráda Jonáše jsem poté pár dní neviděl, ale když jsem ho poté potkal, byl jsem opravdu zaskočen. Na ulici se totiž vedl za ruku právě se Zuzanou, se kterou jsem měl rande naslepo.
Byl jsem v šoku, ale Jonáš se spokojeně usmíval od ucha k uchu. Později toho dne mi volal a děkoval mi. Se Zuzanou si totiž padli do oka a dali to dohromady.
Takovou dohru svého zpackaného rande naslepo jsem nečekal. Za kamaráda jsem ale rád, jen doufám, že když já nakonec zůstal sám, nebude mít další podobně hloupý nápad.
Autor: Natálie Kabourková
