Milan se Sandrou tvořili pár po mnoho let. Rádi spolu podnikali různé výlety, často ale také jezdili na poznávací zájezdy či dobrodružné výlety s přáteli, aby si od sebe vzájemně odpočinuli. Toto měl být jeden z nich. Sandra se domluvila se dvěma kamarádkami, že vyjedou na krátkou dovolenou k moři jen tak nachytat bronz.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Pes místo dítěte
Jelikož se Milanovi a Sandře zatím nedařilo počít potomka, pořídila si Sandra štěně. Milan se o něj staral spíše sporadicky a za její přítomnosti. Když měla odjet a nechat mu Tima na krku, byl z toho trochu nesvůj.
„Přemýšlel jsem, co s ním budu dělat,“ přiznává Milan. „Tim byl sice zvyklý být doma pár hodin denně sám, ale musel jsem ho nakrmit, občas vykoupat, učesat, zkrátka se o něho postarat. V tom jsem si moc rady nevěděl,“ vzpomíná Milan.
Sandře ale nepřiznal, že se v péči o jejího psa necítí být silný v kramflecích, a nechal ji v klidu odjet. Ostatně bylo to jen na pár dní.
Špagety, nebo špenát?
„Když jsem viděl, jak do sebe souká jednu špagetu za druhou, říkal jsem si, proč kupovat psí konzervy,“ kroutí hlavou Milan. Tim jedl úplně všechno, co jeho páníček.
„Přiznám se, že jsem trochu zaváhal, když jsem mu dával špenát, ale jemu tak moc chutnal, že jsem se nechal obměkčit,“ usmívá se Milan. „To jsem ale netušil, co bude následovat.“
Pes dostal po špenátu silný průjem a několik dní nechtěl žrát. „Musel jsem s ním k veterináři,“ líčí Milan nešťastnou událost. „Prý jsme přišli za pět minut dvanáct,“ říká Milan s provinilým úsměvem.
Po návratu následoval šok
Když se Sandra vrátila z dovolené, zděsila se, jak je pes pohublý a malátný. „Musel jsem s pravdou ven,“ přiznává Milan.
Když jí všechno vylíčil, hystericky na něho křičela, že mu nemůže svěřit ani psa, a to s ním chtěla mít děti. Nějaký čas se pak vůbec neozvala a Milan nevěděl, na čem je.
„Odstěhovala se k rodičům,“ kroutí hlavou Milan. „Občas si napíšeme, ale to je celé,“ dodává. „Zatím se se mnou sice nerozešla, ale nedivil bych se tomu, byla právem pořádně vytočená,“ sype si Milan popel na hlavu.
Nakonec se sice Sandra k Milanovi vrátila, ale musel jí slíbit, že už jejího psa nebude nikdy krmit lidskou potravou a dopřeje mu kvalitní krmivo, a to i v její nepřítomnosti.
„Chvíli jsem okolo něho chodil jako okolo porcelánové panenky. Bál jsem se, abych mu neublížil,“ přiznává Milan. „Pochopil jsem, že jeho spokojenost se bude odrážet i na mé spokojenosti,“ pomrkává potměšile.
„Když Sandra vidí, jak se k sobě máme, je na ní vidět, že je ráda, a snad bude vše odpuštěno. Přece jen bych ani o jednoho z nich nechtěl přijít,“ uzavírá Milan.
Autor: Kamila Mertlová
