Nikdy jsem neměl příliš štěstí na ženy. Během života jsem jich měl několik a s žádnou z nich to nikdy nedopadlo tak, jak jsem si představoval. Proto jsem si myslel, že s Romanou to bude jiné. Od samého začátku na mě totiž působila dojmem, že je úplně odlišná než mé předchozí známosti. Nevěděl jsem, jak moc se v ní pletu.
Do nového vztahu jsem vkládal naděje
Romanu jsem poznal před sedmi měsíci. Začala pracovat v bufetu, do kterého jsem každé ráno před prací chodil na kafe a něco k snídani. Pár dní jsme po sobě jen tak pokukovali, však víte, jak to chodí na začátku. Po několika dnech jsem se odhodlal k tomu, abych ji pozval na rande a ona souhlasila.
Zdroj: 123RF.COM
Slovo dalo slovo, netrvalo to dlouho a stal se z nás pár. Možná jsem blbec, možná jsem naivní, ale do každého nového vztahu vkládám naděje. Nejsem už nejmladší a přeci jen začínám cítit, že už by se slušelo založit rodinu, abych mohl dát mým rodičům konečně to vysněné vnouče, po kterém tak moc touží. S Romanou to nebylo jiné. Šel jsem do toho naplno.
Nikdy nezůstala přes noc
Romanu jsem vídal poměrně často. Nebylo to sice každý den, ale když už jsme konečně byli spolu, stálo to za to. Bylo mi s ní dobře a doufal jsem, že i ona je vedle mě šťastná. Po dvou měsících jsem se odvážil k tomu, abych ji požádal, ať se mnou zůstane přes noc.
Nejsme přece děti, nicméně mám nějaké vychování a nikdy jsem nebyl ten typ, který by od ženy očekával, že se mnou stráví noc. Pokud to nenavrhla sama, na nic jsem nespěchal. Romanu jsem ale několikrát požádal, chtěl jsem se vedle ní ráno probudit, připravit jí snídani. Jenže ona nikdy na noc nezůstala. Prý nemohla.
Myslel jsem si, že je vdaná
Po několika takových odmítnutích jsem si začal myslet, že je Romana vdaná. Nechtěl jsem se zeptat přímo, ale když znovu a znovu odmítala zůstat se mnou přes noc, trápilo mě to a vrtalo mi to hlavou. Nechápal jsem, kde je problém. Bylo to snad ve mně?!
Neřekla mi, že má dítě
Zdroj: 123RF.COM
Měl jsem za to, že je to mezi mnou a Romanou vážnější, proto jsem se po nějaké době odvážil mluvit na téma děti. Netajil jsem se s tím, že bych rád založil rodinu. Věk jsem na to rozhodně měl. Pokud ale šlo o téma děti, Romana nejevila nadšení a nikdy se o tom příliš bavit nechtěla. Napadlo mě, že třeba děti nechce. Nebo že je nechce se mnou a to víte, trápilo mě to.
Jednoho dne jsem chtěl Romanu překvapit, proto jsem ji bez ohlášení navštívil doma. Místo Romany mi ale otevřela asi sedmiletá holčina a nechápavě na mě koukala. A já stejně nechápavě koukal na ni. Během vteřiny se u dveří zjevila Romana, při pohledu na mě zbledla jako stěna. A já měl jasno: měla dítě a neřekla mi o tom.
Proč to tajila?
Je to měsíc, co jsem Romanu neviděl. Ublížilo mi, že mi takovou důležitou věc tajila. Nejde o to, že by mi dítě vadilo. Naopak, neměl bych problém ho přijmout. Vadí mi, že mi půl roku lhala a něco tak důležitého a významného, jako je dítě, mi jednoduše tajila. Stále ji miluji a stýská se mi po ní. Romana se mě několikrát snažila kontaktovat, já se ale kontaktu vyhýbám. Nejsem si totiž jistý, jestli bych jí dokázal odpustit, že mě půl roku tahala za nos a dělala ze mě pitomce.
Autor: Nikol Kolomazníková
