Milan dokončil základní školu se samými jedničkami, pokračoval gymnáziem, následně studoval na vysoké škole a stal se inženýrem v oboru výpočetní techniky. Dnes ale dělá něco úplně jiného, než by si mnozí s jeho vzděláním představili.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Podle mnohých je moje práce podřadná, mě ale baví,“ vysvětluje. „Vydělávám si slušné peníze a to, že je součástí mojí směny i nějaká ta fyzická práce a úklid záchodů, to mi vůbec nevadí.
Když jsem celé dny seděl u počítače, začal jsem mít psychické i fyzické problémy, proto jsem se rozhodl, že je čas na změnu,“ říká. „A tak jsem na sobě začal pracovat. Začalo to plaváním, pak jsem přidal fitcentrum.“
Díky známosti jsem mohl cvičit po zavíračce
Aby se Milan dal po letech práce u počítače do pořádku, začal chodit do fitka. To shodou okolností vlastní jeho kamarád, který mu po čase nabídl, že by mohl cvičit i po zavíračce a zdarma.
„Jedinou podmínkou bylo, že dvakrát do týdne uklidím šatny a záchody. Pak prý mám kdykoli fitcentrum k dispozici,“ objasňuje Milan. „Samozřejmě jsem souhlasil, netušil jsem ale, že se z toho nakonec stane moje trvalá práce.
Nějaký čas Milan chodil do fitcentra uklízet proto, aby si mohl dovolit chodit cvičit. Pak si ale uvědomil, že se pro něho fitcentrum stalo druhým domovem. S kamarádem se proto dohodl, že tam bude pracovat na plný úvazek.
Musel jsem si udělat kurzy
Milan se rozhodl, že se pro něho stalo cvičení nejen povinností, ale také zábavou. Proto se s kamarádem dohodl, že si udělá kurzy trenéra a nastoupí natrvalo.
„Čím dál méně jsem se věnoval své práci programátora, až jsem nakonec dal výpověď. Hodně kamarádů to nepochopilo, měl jsem totiž mnohem lepší plat, než mám teď. Navíc hodně z nich nechápe, že nejsem jen uklízeč.“
Podle Milana totiž přátelé mají za to, že uklízení šaten a záchodů je hlavní náplní jeho práce. On ale ve skutečnosti pomáhá lidem plnit jejich sny o hubených a svalnatých postavách.
„Je pravda, že po zavírací době dvakrát týdně uklidím v šatně a na záchodech, ale to není zase tolik práce, navíc mi za to kamarád platí,“ dodává. „I tak jsem ale podle některých odešel z dokonalého místa k podřadné práci ve zpoceném fitku.
Občas si přivydělám nějakou menší zakázkou
Milan pochopil, že vzdělání sice znamená hodně, pokud vás ale vaše práce nebaví, nikdy nebudete spokojeni. „Až teď, když dělám ve fitku, jsem si uvědomil, že všechna ta snaha ve škole mi sice dala titul, ale nesplnila mé očekávání o životě,“ vysvětluje.
„Dnes jsem šťastný tím, kým jsem. Občas si přivydělám nějakou soukromou zakázkou jako programátor, ale je to práce, která mě nebaví.
„Lidé, kteří mě neznají, se naopak diví, když dojde na téma vzdělání a oni zjistí, že ten, koho potkávají ve fitcentru nejen u posilovacích strojů, ale i po večerech s mopem v tělocvičně, má titul inženýra,“ končí vyprávění.
Autor: Šárka Cvrkalová
