Ještě před nedávnem jsem si myslel, že jsme v práci skvělá parta lidí. Vždycky jsem s každým vycházel a nikdy neměl s nikým problém. V poslední době je ale atmosféra v zaměstnání hodně vyhrocená a mám pocit, že na mě kolegové útočí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když se v Česku poprvé začalo mluvit o očkování proti covidu, s manželkou jsme se shodli, že do toho rozhodně nepůjdeme. V rodině nejsme jediní, jak jsem ale pochopil, v práci jsem jeden z mála. A právě proto se s kolegy často dostávám do sporu.
Je to každého věc
Je mi upřímně jedno, jestli se někdo nechá, nebo nenechá proti koronaviru očkovat. Zastávám názor, že je to věc každého z nás a neměli bychom se na druhé lidi dívat skrz prsty jen proto, že mají vůči této věci odlišný názor, než máme my.
Tak k tomu s manželkou přistupujeme. Očkovat se nenecháme, ale zároveň neodsuzujeme ty, kteří se očkovat nechají. Nemáme problém bavit se s lidmi, kteří jsou na rozdíl od nás očkování, tohle zkrátka pro nás není důvod, proč bychom s někým měli přerušit kontakt.
V práci se to začalo hodně řešit
Očkování se řeší snad úplně všude, naše zaměstnání nevyjímaje. Není dne, kdy bych alespoň jednou za pracovní směnu nezaslechl, jak někdo vyjadřuje svůj názor na očkované, či neočkované lidi. Osobně se do těchto diskuzí nezapojuji.
Neměl jsem v úmyslu se k tématu očkování v práci nějak vyjadřovat. Když o tom některý z kolegů mluvil, nezapojoval jsem se, šlo to mimo mě. To se ale změnilo ve chvíli, kdy na mě kolegové kvůli tomu, že se odmítám nechat očkovat, začali útočit. Tehdy situace nabrala úplně jiný směr.
Jsem mezi nimi černá ovce
Jsem si jistý, že v celé fabrice, ve které pracuje několik stovek lidí, nejsem ani zdaleka jediný, kdo odmítá očkování proti koronaviru. Na mém pracovišti jsem ale bohužel jediný. Mezi kolegy, kteří jsou se mnou na směně, může nás tam být okolo 30, jsem já ta černá ovce.
Proto se také v poslední době stávám terčem slovních útoků, nepříjemných narážek a stále se opakujících otázek, proč odmítám očkování a jestli jsem vůbec normální. Není mi to ani trochu příjemné, zpravidla se těmto debatám snažím vyhnout a předstírám, že kolegy ignoruji.
Nedám to na sobě znát, ale velmi mě to trápí
Před kolegy v práci bych to sice nepřiznal nahlas, ale situace, která je vyvolaná faktem, že se odmítám nechat očkovat, mě opravdu trápí. Každý den chodím do práce s nechutí a obavami, čemu zase budu vystaven. Není den, kdy by na mě někdo nějakým způsobem neútočil.
Svěřil jsem se manželce, že kvůli tomu, abych měl v práci pokoj, si to očkování snad nechám dát. Ona ale stojí za mnou, stále jsme toho názoru, že se očkovat nedáme. Nevím, jak dlouho to ještě bude trvat, než je přestane bavit řešit, kdo je očkovaný, a kdo ne.
Autor: Nikol Kolomazníková
