Miloš si potřeboval přivydělat, a tak si ke své stálé práci našel ještě brigádu. Dostal se do restaurace v Praze, kde obsluhoval. Po čase si brigádu zamiloval. Zjistil, že ho baví mnohem víc než jeho stálé zaměstnání, a začal od začátku. Při návštěvě redakce nám vyprávěl o tom, jak přehodnotil své názory a vydal se cestou nového zaměstnání.
Od střední školy pracoval jako účetní
Miloš měl vždy dobrou paměť na čísla. Díky tomu se dostal na střední ekonomickou školu, dokončil maturitu a hned poté se mu naskytla příležitost pracovat v účetní firmě. „Byl jsem nováček. Potřeboval jsem se vše naučit, časem jsem chtěl pracovat sám na sebe,“ vypráví Miloš o svých začátcích.
Za krátký čas se naučil vše potřebné, ale ze své staré kanceláře se už nechtěl hnout. Byl zvyklý na zdejší kolektiv a pracovní dobu. Když se ho přátelé ptali, jestli ho práce baví, neuměl odpovědět.
Přišel den, kdy potřeboval více peněz
„Můj plat byl pořád stejný. Zvyšoval se jen vždy po několika letech. Manželka si přála zrenovovat zahradu, tak bylo třeba rychle obstarat další peníze,“ vypráví. Právě z toho důvodu se Miloš poohlížel po brigádě, nakonec si vybral pozici pomocného číšníka v pražské restauraci. Nečekal, že by ho práce mohla bavit, a těšil se jen, až si odnese své vydělané peníze.
Hned první den ho brigáda překvapila
Pro Miloše to byla velká změna. Najednou neseděl celý den u počítače a hory papírů. Komunikoval s návštěvníky restaurace, usazoval je, obsluhoval a celou dobu si svou brigádu užíval. Dny mu ubíhaly rychle a večer po práci měl vždy pocit, že se věnoval něčemu, co ho naplňuje. „Stačilo pár dní, abych si všiml, že mě práce číšníka baví mnohem víc než účetnictví, kterému jsem se věnoval roky,“ tvrdí.
Dal výpověď v práci a v restauraci ho vzali na plný úvazek
„Ráno se mi najednou lépe vstává, drží se mě energie a dobrá nálada,“ popisuje Miloš. Do práce chodí s úsměvem na tváři, neváhá vyhovět každému přání návštěvníků a kolegové z něj mají dobrý pocit. Kolektiv v účetní firmě mu sice vyhovoval, ale v restauraci si přijde užitečnější. Práce se mu zalíbila natolik, že zvažuje otevření vlastního podniku.
Na takový sen ale potřebuje více peněz a znalostí. „Teď na pár měsíců, možná i let, zůstanu v restauraci a budu se učit. Později se možná odhodlám a udělám si vlastní úspěšnou restauraci,“ vysvětluje Miloš. Jeho nadšení si všimla také jeho manželka, která jeho rozhodnutí podporuje a je ráda, že má doma opět veselého muže.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autorka: Tereza Hotovcová
