Když za námi dcera přišla s tím, že čeká miminko, neměl jsem daleko k tomu, abych tuhle novinku obrečel. Manželka narovinu plakala a hned se jala dceři hladit bříško. Její výraz napovídal, že jí to není příjemné, ale tehdy jsem to nechal být.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
O pár týdnů později, zatímco jsme se se ženou připravovali na to, že z nás za několik měsíců bude babička a dědeček, přišla dcera s další novinkou. Ta nebyla ani zdaleka tak radostná, jako když nám oznamovala své těhotenství. Z téhle zprávy se manželka sesypala a mně došla veškerá slova.
Vždycky jsem se těšil, až ze mě bude děda
Už od chvíle, kdy se nám Mirka narodila, jsem se těšil na okamžik, až ze mě jednoho dne bude děda. Mirka je naše jediné dítě, proto jsme se s manželkou logicky upnuli právě na ni, byla jedinou možností, jak se z nás mohli stát prarodiče.
Proto jsem neměl daleko k slzám, když nám Mirka přijela oznámit, že je těhotná. Byla teprve na začátku, ale já už se teď nemohl dočkat, až se to maličké narodí.
Nemluvili jsme o ničem jiném
Od té doby bylo dceřino těhotenství hlavní téma, o kterém jsme se doma se ženou bavili. Vypadalo to ale, že jsme z miminka, které bylo na cestě, daleko radostnější než sama dcera.
Už když jí manželka hladila bříško, které se ani zdaleka nezačínalo kulatit, všiml jsem si její podrážděné reakce. Vypadalo to, že jí to není příjemné.
Z té zprávy se manželka sesypala
O pár měsíců později – to už začínalo být na dceři těhotenství vidět – přišla s další novinkou. Ta ale nebyla ani zdaleka tak radostná jako ta, kdy nám prozradila, že pod svým srdcem nosí dítě.
Dcera nám přijela oznámit, že si miminko nenechá. Na potrat už bylo pozdě, díky bohu. Ona ale vymyslela jiný způsob, jak se dítěte zbavit. Z té zprávy se manželka okamžitě sesypala.
Nemůžu uvěřit, že by to byla schopná udělat
Mirka je rozhodnutá dát dítě k adopci. Prý už si začala zjišťovat všechny potřebné informace. Z té zprávy jsem byl v šoku.
Nemůžu uvěřit, že by dcera byla něco takového schopná udělat. Vysvětlila nám to tak, že se na dítě necítí. Otěhotnět neplánovala a miminko si prostě nechat nechce.
Stále doufáme, že si to rozmyslí
Od té informace už uplynula nějaká doba. Všechno se změnilo, z miminka, které by tu za pár měsíců bylo, se najednou nedokážeme radovat.
Stále se ženou věříme, že dcera dostane rozum a rozmyslí si to svoje ohavné rozhodnutí. Neumím si představit, že by se to vážně stalo. Nezbývá nám než doufat.
Autor: Natálie Kabourková
