„Na školní sraz jsem vůbec neměl jezdit,“ lamentuje v naší redakci čtenář Miloslav. Nedokázal ovládat své city a na srazu se sblížil se ženou, se kterou měl společnou minulost. Nejprve chtěl o svém malém románku doma mlčet, pak ale celá situace nabrala zcela nový směr a on musel s pravdou ven. Čekalo ho pár těžkých měsíců a teď už je z toho konečně venku.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Na sraz ho pozval kamarád
Miloslav používá počítač jen k práci. Sociální sítě ho nikdy neoslovily, a tak s lidmi ze střední školy nebyl vůbec v kontaktu. Jednou mu ale zavolal kamarád a informoval ho, že se celá bývalá třída na sociálních sítích domluvila, že podniknou sraz a zavzpomínají na staré dobré časy.
„Zrovna jsem rozjížděl novou firmu a neměl jsem čas. Kamarád mě pořád přemlouval, tak jsem nakonec dorazil,“ vypráví.
Znovu potkal svou první lásku
„Překvapilo mě, kolik lidí nakonec skutečně dorazilo,“ popisuje Miloslav. „Na první pohled mě okouzlila také Linda, kterou jsem od střední školy neviděl,“ dodává. Linda byla Miloslavovou spolužačkou, ale také první láskou. Na střední škole spolu prožili hezké chvíle, ale nakonec šli oba na jinou vysokou školu a jejich cesty se rozdělily.
Teď se na sebe vzájemně dívali, o mnoho let starší a zkušenější. „Byla pořád stejně krásná. Hned jsem si ale uvědomil, že na mě doma čeká manželka a dvě děti. Nemohl jsem si dovolit vzpomínat na to, co bylo před lety,“ vysvětluje.
S Lindou strávil celý večer
I když se Miloslav usilovně snažil věnovat celé skupině, stejně nakonec skončil v konverzaci s Lindou. Byli si totiž nejblíže a po pár skleničkách alkoholu začali vzpomínat na svůj vztah, a dokonce si vyčítat, kdo koho opustil. „Cítil jsem se jako by mi bylo zase osmnáct a já řešil tu stejnou situaci jako dřív,“ tvrdí. Miloslav najednou ztratil hlavu a Lindu políbil.
Začali se scházet, nakonec udělal rázné rozhodnutí
„Nebylo to naposledy, kdy jsem Lindu viděl. Od srazu jsme se scházeli a svůj vztah prohlubovali. Ona věděla, že mám rodinu, ale nějak nám na tom nezáleželo,“ tvrdí. Miloslav se usilovně snažil svůj nový vztah skrývat, ale nakonec dospěl k názoru, že bude lepší jít s pravdou ven a pročistit tak vzduch. Manželce se přiznal.
I přes její naléhání si nakonec zabalil a odešel. „Moje žena to chtěla řešit, ale já v tom měl jasno. Lindu jsem kdysi neměl opouštět,“ vysvětluje. Od rodiny odešel a začal žít s Lindou. Zatím neví, kam až jejich vztah dospěje, ale doufá, že se rozhodl správně.
Autor: Tereza Hotovcová
Názor odborníka
Je to nepříjemná situace, ale i takové někdy nastávají. Na jednom konci tkví věrnost manželce a dětem a na druhém pocit lásky. Obě tyto situace jsou dohromady neslučitelné a Miloslav tedy musel jednu z možností zvolit. Je otázkou, zda Miloslav učinil správné rozhodnutí a jak tomu v každém příběhu bývá, tak se názor bude lišit na základě osoby, které se zeptáte. Pro Lindu to může znamenat nalezení životní lásky, štěstí a doživotního partnera. Pro Miloslava to může znamenat velikou a unáhlenou chybu, projev krize středního věku anebo i to samé co pro Lindu, to vše ukáže až čas. A pro děti a jeho manželku to může znamenat náročné a smutné chvíle, pocit křivdy, hněvu a nejisté budoucnosti.
Mohli bychom snadno říci, že měl Miloslav zůstat se svou ženou, už přeci kvůli dětem. Pokud bychom mu však toto pověděli, zřejmě by nám řekl něco ve smyslu, že to není tak jednoduché, a že přeci nemůže zůstat s nimi, když ví, že miluje Lindu. Ideální a jednoduché řešení či odpověď tu tedy není. A každý člověk má samozřejmě právo dělat chyby, ale má zároveň i povinnost nést za ně zodpovědnost.
Na celé situaci je nejvíce nešťastný dopad, který toto bude dozajista mít na děti. Bylo by vhodné z nešťastné situace zachránit, co jen jde, a pokusit se udržovat zdravý vztah a komunikaci se svou ženou, už jen kvůli dětem. To může být mnohdy velká výzva. Děti by ale měli mít zdravý vztah s oběma svými rodiči a ty by se měli vyvarovat poštvávání svých dětí proti druhému rodiči či provádění jiných záludností jako například zakazovat se s otcem stýkat, když o to má zájem, dělat si navzájem naschvály apod.
Člověk má přirozenou tendenci nemít rád toho, kdo mu ublížil, ale je nutné brát v potaz, jak moc se to může promítnout do života dětí, jejich vztahů s rodiči i jejich budoucích partnerských a mezilidských vztahů. A to často právě v podobě nedůvěry, pomíjivosti všech vztahů, zášti a zloby. Je tedy na místě položit si otázku: „Chci toto pro své děti?”
