Mirkovi se stalo něco, co by si ještě před nějakou dobou nedokázal snad ani představit. Na ulici totiž oslovil úplně neznámou dívku a chtěl po ní netradiční věc. Její reakce mu vyrazila dech. A nejen jemu – zaskočeni byli i jeho kamarádi a vlastně úplně všichni, kteří toho byli svědkem. Vidět to vy, byli byste v šoku!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Děláváme to často
Někde se to možná nesmí, ale nás to nezastavilo. Pro mě a moje kamarády je hudba každodenní chleba, bez kterého neumíme být.
Před sedmi lety jsme založili takovou kamarádsko-amatérskou kapelu. Hraní nás nadchlo! Je nás pět nadšenců do muziky, kteří si jedou na stejné vlně.
I když to není všude dovoleno, často se odpoledne jen tak sebereme, najdeme si nějaké fajn místo a hrajeme. Ne pro peníze, ale pro radost.
Máme super ohlasy!
Naše hraní se lidem líbí. Alespoň tedy většinou. Tvrdím to soudě podle jejich reakcí, které jsou vesměs kladné.
Lidé se zastavují, notují si s námi, nadšeně tleskají a kolikrát si ještě vyprosí přídavek. Někteří nám za naše hraní hodí i nějakou tu korunu.
Hned mi padla do oka
V naší kapele je pět členů. Máme dva kytaristy, jednoho varhaníka a já se ujal bicích. Za to děkuji našim, že mi jako dítěti kdysi dovolili chodit na ně do uměleckého kroužku.
Jednou jsme zase takhle hráli – bylo to v jiném městě, kam jsme jeli o víkendu na menší koncert zahrát jako předkapela.
Cestou na zpáteční vlak jsme se zastavili na ulici a chtěli si čas čekání zkrátit tím, že zahrajeme. Lidi se opět kolem nás začali srocovat.
Všiml jsem si jedné dívky. Stála kousek opodál i s kamarádkou. Hned mi padla do oka a nešlo si nevšimnout, že i ona po mně hází očkem.
Svojí reakcí mi vyrazila dech
Mezi písničkami, kdy jsme využili pauzu na to, abychom se napili, přišla ona pohledná slečna blíž. Okukovala moje bubny, tak jsem ji požádal, ať mi na ně sáhne.
Hudebníci jistě potvrdí, že si neradi necháváme sahat na naše nástroje. Na nádobíčko si prostě sahat nenecháme. Ale u ní jsem udělal výjimku.
Její reakce mi vyrazila dech. A nejen mě, ale vlastně úplně všem, co tam v tu chvíli stáli společně s námi. Tohle jsem nečekal!
Uměla to fakt dobře!
Myslel jsem si, že si na bubny jen sáhne, že si je zvědavě osahá. To, co ta krásná dívka udělala, jsem ale nepředpokládal ani v nejmenším!
Začala na ně hrát! A to tak, že opravdu dobře. Pustila se do toho s takovou vášní, že mi bylo hned jasné, že má slabost pro hudbu stejně jako já. Byl jsem v šoku a všichni kluci z kapely taky.
Když skončila, tak se na mě skromně usmála. V tu chvíli jsem byl jasný, dostala mě. Asi chápete, že jsem si vyprosil její číslo a následující den se jí snažil pozvat na rande.
Souhlasila. Za dva týdny spolu budeme dva roky. Kdo by to byl řekl, že na ulici potkám ženu svých snů, která si mě omotá okolo prstů tím, jak dobře umí hrát na bubny?
Autor: Natálie Kabourková
