Mirek patřil k těm spíše usedlým lidem, kteří se už nesnaží nijak vyčnívat z davu. Když ale kvůli práci musel začít studovat vysokou školu, začal poznávat i jiný životní styl.
Manželka měla nejprve radost
Pan Mirek je vedoucím pracovníkem kanceláře úředníků. „Od ředitele naší pobočky jsem se jednoho krásného dne dozvěděl, že pokud chci svoji práci dále vykonávat, budu si muset podat přihlášku na vysokou školu a tu úspěšně dokončit,“ sdělil.
Dle vyprávění z toho byl nejprve zaskočen, ale když tu novinku přednesl doma, jeho žena byla nadšená, že bude mít doma vysokoškoláka. „Víte, mně osobně se do toho vůbec nechtělo, na střední škole jsem si toho učení užil dost, brzo jsem ale zjistil, jak takový vysokoškolský život může vypadat. A je to teda jízda!“ dodává s úsměvem.
Někdy se vracím až nad ránem
Nastoupil na dálkové studium a postupně se seznámil nejen se svými spolužáky, ale také s mladšími studenty denního studia. „Všichni mě brali úplně v pohodě. Já si taky nepřipadám zase tak starý. Našel jsem si tam pár dobrých kamarádů a kamarádek, se kterými občas zajdu na nějakou studentskou párty a tak.
Nemyslím si, že dělám něco špatně. Zjistil jsem, že život se má žít, ne jen přežívat doma.“ Pan Mirek, do té doby spořádaný úředník, vyměnil sako a kravatu za ležérní styl mladých nevázaných studentů. Začal si užívat života. To ale pro jeho manželku už dobrá zpráva nebyla.
Můžu si dělat to, co mě baví
V rámci našeho rozhovoru se Mirek divil, co že se to jeho manželce na jeho novém životním stylu nelíbí. „Jednou večer, když jsem se vrátil večer z hospody, se na mě úplně obořila, jestli se tahám s nějakou tou mladou studentkou od nás. No úplně žárlivou scénu mi udělala. Byl jsem trochu v náladě, tak jsem se jí jen vysmál a šel spát.“ Nový životní styl plný večírků a nespoutané volnosti se mu opravdu zalíbil.
Druhý den, kdy už nebyl pod vlivem alkoholu ani v rozjařené náladě svých mladších kamarádů, manželku ujistil, že opravdu žádnou milenku nemá, že jen nechce sedět pořád doma. „Bude se s tím muset smířit. Ať si najde taky nějaké nové kamarády. Uvědomil jsem si, že mi přece není šedesát let, abych chodil jen do práce a domů,“ uzavírá Mirek.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: René Podhrázský
