Když Mirkovi volala žena jeho kamaráda, netušil, jak má reagovat. Mezi vzlyky mu totiž prozradila, že měl její muž nehodu v autě, kterou bohužel nepřežil. V šoku se zmohl jenom na pár slov a s pláčem padl do postele. Přišel o dlouholetého kamaráda, netušil ale, že to ještě není všechno.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Ten samý den k večeru Mirek konečně zvedl neznámé číslo, které se mu celý den snažilo dovolat. A tehdy se od bratra svého druhého kamaráda dozvěděl, že i on je po smrti.
„Nevím ani, co jsem tehdy udělal. Asi jsem ani neodpověděl, jen jsem telefon vypnul, hodil ho na postel, padl vedle něj a plakal celou noc. Jsem sice chlap, ale přijít o dva kamarády v jeden den bylo zkrátka příliš.“
Mělo jít o dvě autonehody
Nejdřív se Mirek dozvěděl, že jeho kamarád Radim řídil auto, které sjelo ze silnice a narazilo do stromu. Řidič nehodu nepřežil ani přes snahu záchranářů. „Jeho žena byla rozhozená, když mi to říkala,“ vysvětluje Mirek.
„Když jsem se dozvěděl, že ve stejný den boural i Dominik, můj druhý nejlepší kamarád, zamyslel jsem se nad tím, jak velká náhoda to je, že se oba moji nejlepší kamarádi zabili v autě ve stejný den,“ popisuje.
„Dominikův bratr mi tehdy řekl, že v autě s ním byl i řidič, který nezvládl řízení a také na místě zemřel. Tehdy mě řidič nezajímal, nespojil jsem si totiž dvě a dvě dohromady. Nakonec se ukázalo, že oba telefonáty se týkaly stejného auta.“
Nešlo o náhodu, zemřeli spolu
Mirkovi trvalo, než mu došlo, že by autonehody vlastně nemusely být dvě. Po nějakém tom zjišťování konečně zjistil pravdu. V autě seděl Radim jako řidič a vedle něho Dominik. V zatáčce Radim nezvládl řízení.
Auto vyletělo ze silnice a narazilo do stromu. Dominik zemřel na místě. Radimovi se záchranáři snažili pomoci, ale bylo to marné. Nakonec oba mladí přátelé přišli o život. Mirek ale dostal informaci dvakrát.
Než jsem se vzpamatoval z jedné smrti, přišla druhá
„Byly to dvě těžké rány. Kdybych se to dozvěděl najednou, asi by to bolelo taky hodně, ale takhle mě to odrovnalo úplně,“ popisuje. „Oplakával jsem Radima, nemohl jsem přestat myslet na to, že ho už nikdy neuvidím.
A pak, aby toho nebylo málo, přišla informace o Dominikovi a já myslel, že zešílím.“ Mirek popisuje, že několik dní nespal, vyhýbal se lidem a snažil se překonat bolest. Nakonec se ale společnosti lidí nevyhnul, a tak se pomalu začal vracet do běžného života.
„Mám kamarády, se kterými se vídám, když se ale vrátím domů, je mi vždy jen smutno. Radim, Dominik a já jsme byli nejlepší kamarádi roky. Podnikali jsme spolu každý týden něco. I když se vídám s jinými lidmi, tihle dva kluci mi neskutečně chybí.
Od toho dne se v Mirkově životě změnila celá řada věcí. Odmítá například kamarády kamkoli vozit autem. Kdyby se prý cokoli stalo, aby nebylo obětí zase více. Po nocích vzpomíná na staré časy a často trpí nespavostí.
„Zkoušel jsem o tom všem mluvit s psychology. Nějaký čas ale potrvá, než se z toho úplně dostanu. To, že jsem se mohl svěřit, mi alespoň trochu na duši ulevilo,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
