Zpočátku byla shoda jmen obrovskou legrací. Přátelé i příbuzní se smáli tomu, že si Mirek našel přítelkyni Mirku. Miroslav a Miroslava ale nakonec na shodu jmen doplatili a jejich vztah skončil ironicky právě kvůli tomu, co je sblížilo.
„Když se mi na první schůzce představila poprvé skutečným jménem, musel jsem se smát. Znali jsme se z internetu pouze pod přezdívkami. Hned padlo několik dobrých tipů a já věděl, že ona je ženská pro mě,“ vypráví Mirek.
Zamiloval jsem se a po třech letech ji požádal o ruku
„Přátelé nám oběma říkají Míro, takže někdy bylo těžké vědět, na koho zrovna mluví,“ směje se čtenář. Kromě smyslu pro humor ho ale Mirka okouzlila svým šarmem a krásou, láskou ke zvířatům a přírodě a hudebním vkusem. Po pár společných koncertech a výletech do přírody mezi nimi vznikla silná přitažlivost.
Trvalo tři roky, než se Mirek rozhodl požádat svou drahou o ruku. „Byl jsem nervózní, ale velmi šťastný. Řekla mi své ano.“ Pár začal plánovat svatební den a zhruba čtrnáct dní se ze zasnoubení těšil. Než přišla rána, kterou Mirek nečekal.
Prý si mám změnit jméno. Řekl jsem, že jsem s ním spokojený
Mirek popisuje svůj život jako zcela nový. Těšil se na svatbu, uvažoval o založení rodiny, plánoval velké životní kroky. Jenomže Mirka je všechny jednoho dne překazila. „Přišla za mnou a řekla mi, že by si chtěla vzít po svatbě mé příjmení. Smál jsem se, protože to znamenalo, že bychom se opravdu jmenovali stejně,“ usmívá se nad vzpomínkami Mirek. Jenomže jeho snoubenka ho začala přesvědčovat, aby si změnil jméno.
„Prý se nechce jmenovat stejně jako já. Vždycky jí to lezlo na nervy a po svatbě by prý byla všem jenom k smíchu. Navrhl jsem jí tedy, aby si nechala své příjmení. S tím ovšem nesouhlasila.“ Když Mirek své nastávající řekl, že má své jméno rád a měnit si ho nebude, urazila se. „Ten večer jsme se pohádali jako nikdy předtím. Vůbec nechápu, co to do ní vjelo.“
Nesmyslná hádka nakonec znamenala rozchod
Mirek tvrdí, že možná řekl tehdy pár slov, která se mohla Mirky dotknout. Zároveň je si však jistý, že byl v právu. „Chtěla po mně naprostý nesmysl. Když jsem s úsměvem odmítl, začala mi nadávat a hádat se se mnou. Přirozeně jsem se bránil a vytkl jí všechno, co mě do té doby vytáčelo.“
Mirek v sobě díky lásce dusil několik drobností, které ale ve vzteku dohromady znamenaly mnoho. Hádku zakončila Mirka tím, že si sundala snubní prsten a řekla mu, že si ho brát nebude. „Bylo mi to líto a chvíli jsem ji chtěl odprošovat. Pak jsem si ale uvědomil, že to nebyla jen moje vina a možná je to tak pro všechny lepší.“
Autor: Šárka Cvrkalová