Čtyři roky žil Azor v rodině Mirka spokojeně jako bezproblémový pes. Když ho jeho děti našly, nebyl nijak zraněný a nevypadal, že by mu cokoli chybělo. Nahlásili jeho nález obci i okolním útulkům a po dohodě s úřady se rozhodli, že si ho ponechají, pokud se majitel neozve. Po čtyřech letech přišlo překvapení.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Azora našly naše děti kousek za domem a hned prosily, jestli si ho můžeme nechat. Mysleli jsme, že se někomu zaběhl, takže jsme udělali všechna potřebná opatření a pak dětem vysvětlili, že to nejde,“ píše Mirek.
„Jenomže čas běžel a majitel se nehlásil. Azor zůstal v naší rodině a stal se jejím členem. Zamilovali jsme si ho, a i když jsme s manželkou psa nikdy neplánovali, jsme nakonec rádi, že ho máme,“ popisuje čtyřnohého kamaráda.
Po čtyřech letech se přihlásil majitel
Stalo se to asi před dvěma měsíci. Někdo k večeru zaklepal na dveře rodinného domku a zeptal se, jestli náhodou rodina asi před čtyřmi lety nenašla psa. „Než jsem stihl odpovědět, Azor vyběhl a začal cizímu pánovi olizovat obličej,“ říká Mirek.
„Azor očividně pána poznal. Dozvěděli jsme se, že se zaběhl rodině, která naší vesnicí kdysi dávno jenom projížděla. Proto trvalo tak dlouho, než se pro něho vrátili. Hledali ho prý v okolí, kde jim utekl, a nakonec se dozvěděli, že je u nás, asi deset kilometrů daleko od místa, kde se ztratil.
Pes se původně jmenoval Démon. Neměl čip a ani jinak nešlo jeho majitele vypátrat, i tak ale podle jeho jednání bylo jasné, že cizímu muži opravdu patří. Bylo mi jasné, jaký dotaz přijde,“ píše Mirek.
Když se ho muž zeptal, zda si může vzít psa zpět, zaprotestoval. „I když mi to bylo líto a viděl jsem, že má pes pána rád, naše děti si také zamiloval a stali jsme se jeho rodinou. Navíc má původní majitel na psa nárok dva měsíce, jak jsem si přečetl už kdysi dávno.
Po čtyřech letech tak bylo jen na nás, zda bychom mu psa nechali. A to jsem udělat nemohl. Muž se mě pokoušel přemlouvat, dokonce mi i pohrozil, že to bude řešit, ale já jsem mu vysvětlil, jaká je situace. Odjel tedy zklamaný.“
Zdá se mi, že se Azorovi stýská
V následujících dnech se celá rodina shodla na tom, že pes se najednou změnil. I když se nechal drbat a hladit, žral jenom málo a byl posmutnělý. Mirek přišel s tím, že se psovi stýská.
„Podle manželky je to pravda, nechce ale, abych to říkal před dětmi. Rozhodli jsme se, že si psa necháme a on musí jenom zapomenout, že bývalého pána viděl. Je to už nějaký čas a zdá se nám o něco lepší.“
Děti se Mirka ptaly, zda pejsek nesmutní. „Dokonce přišla Anička s myšlenkou, že na nás ten pán zavolá policii, protože jsme mu ho ukradli,“ směje se. „Vysvětlil jsem jí, že je Azor jenom náš.“
Mirek zároveň kroutí hlavou nad tím, že pokud byl pes pro pána tak důležitý, že ho i po čtyřech letech chce zpět, proč ho tehdy nenechal čipovat, nebo mu nedal obojek se známkou. Kdyby to udělal, hned by ho vrátili.
„Dnes už je to jedno. Azor je parťák naší rodiny. A i když mám vůči němu trochu výčitky svědomí, protože jsme mu odepřeli možnost být se starým pánem, věřím tomu, že s námi se má skvěle.“
Autor: Šárka Cvrkalová
