Ze strany své matky jsem opakovaně čelila nátlaku, kdy už si konečně pořídím dítě. Opakovaně mi předhazovala, že mám už šestým rokem vážný vztah a že mi také tikají biologické hodiny. Jakou dobu jsem tomuto nátlaku odolávala, příliš dlouho se to ale vydržet nedalo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Na matce bylo vidět, že už by se hrozně ráda stala babičkou. Já ani moje mladší sestra jsme se ale k založení rodiny zrovna moc neměly. Děti jsem sice plánovala, ale rozhodně ne tak brzy. Nakonec jsem se rozhodla otěhotnět jen proto, abych jí udělala radost.
Máš všechno, co dítě potřebuje
To byl velmi oblíbený argument mojí mámy. Neostýchala se využít každé příležitosti, aby vyzvídala, jestli s mým přítelem Honzou plánujeme dítě.
V jedné věci měla pravdu, pokud šlo o zázemí, rozhodně jsem se nemusela bát miminko si pořídit. S Honzou jsme spolu byli už šestým rokem a rozhodně jsme jeden s druhým počítali i do budoucna. Oba dva jsme také měli stabilní práci.
Opakovaně na mě kvůli miminku útočila
Ona to sice nebrala jako útok, já to tak ale vnímala. Nějakou dobu se mi dařilo její nátlak přecházet s úsměvem. Jenže ona nedokázala mluvit o něčem jiném.
Nenápadně si stěžovala, že všechny její kamarádky už jsou dávno babičkami a ona pořád nic. Bylo jasné, že už se také touží stát babičkou. Bohužel si neuvědomovala, kam mě svojí touhou tlačí.
Pro miminko jsem se rozhodla jen proto, abych jí udělala radost
Možná bych lhala, kdybych tvrdila, že jsme se s přítelem pro miminko rozhodli jen proto, abychom měli od mojí uštěpačné matky pokoj. Snaha udělat jí radost ale rozhodně byla klíčovým faktorem, na základě kterého jsem se nakonec rozhodla, že už těhotenství odkládat nebudu.
Měla jsem radost, když jsem na těhotenském testu objevila dvě čárky. Ačkoli i ostatní příznaky jasně nasvědčovaly tomu, že skutečně čekám dítě, rozhodla jsem se o tom své matce neříct. Počkala jsem až do ukončení třetího měsíce. Teprve poté jsem jí tu radostnou novinku oznámila.
Představovala jsem si, jak bude nadšená
Od první chvíle, kdy jsem věděla, že jsem těhotná, jsem si asi stokrát představovala, jaká bude mámina reakce. Byla jsem si prakticky jistá, že bude radostí bez sebe.
Nemile mě však překvapilo, že reakce mojí mámy nebyla taková, jakou jsem si vysnila. Doufala jsem, že bude mít radost, že bude nadšením třeba skákat do vzduchu. Nic z toho se ale bohužel nekonalo.
Matčina reakce mi vyrazila dech
Když jsem budoucí babičce konečně oznámila, že se za několik měsíců narodí její první vnouče, svojí odpovědi mě srazila na zem.
Jen pokrčila rameny a řekla něco v tom smyslu, že je dobře, že jsem si vzala příklad ze své mladší sestry a taky do toho konečně praštila. Ani jediná známka po radosti nebo nadšení.
Později toho dne jsem zjistila, že mě mladší sestra s dítětem předběhla. Samozřejmě jsem jí to přála a byla jsem ráda, že i ona čeká miminko. Moje matka to ale očividně brala tak, že právě sestra jí splnila ten velký sen a fakt, že i já jsem těhotná, už je vlastně vedlejší.
Velmi mě to zklamalo. Chtěla jsem matce udělat radost, i proto jsem se pro miminko rozhodla dříve, než nebylo původně v plánu. S takovou reakcí z její strany jsem ale rozhodně nepočítala.
Autor: Nikol Kolomazníková
