Vždycky jsem byl pro každou srandu. Když jsem něco slíbil, dodržel jsem to. Když někdo navrhl šílený plán, já byl ten, kdo se toho první chytil. A i po zkušenostech, které mám, bych do toho všeho šel znovu. I když musím uznat, že to trochu rozházelo vztahy s mými blízkými. Především s mou přítelkyní.
S kamarády jsme slavili výročí manželství jednoho z mých kolegů v práci. Obešli jsme několik míst, na každém jsme si dali něco málo k pití. Byla to vyloženě pánská jízda. Začínal jsem cítit, že už mám alkoholu dost, ale netušil jsem, že je to jen začátek všeho.
Kamarád navrhl hloupou hru. Přehlasovali jsme podnapilý zbytek party
V posledním podniku, který jsme navštívili, měli kulečník a několik terčů na šipky. Jeden z kamarádů navrhl, že hrát jenom o výhru je nuda. Ten, kdo bude mít nejvíc proher ve všech hrách, musí prý vypít láhev vodky na ex. Cítil jsem se dobře, posílen alkoholem jsem měl pocit, že budu nejlepší ze všech a pít bude někdo jiný. S několika kamarády jsme přehlasovali dva kolegy, kteří už cítili, že víc alkoholu nedají. Nakonec jim ale nezbývalo než souhlasit.
Nevím ani, zda jsme počítali výhry a prohry dobře. Nějakým způsobem se stalo, že i když jsem měl pocit, že si vedu dobře, nakonec jsem měl nejvíc porážek v obou hrách já. A jelikož sázka je sázka, za podpory a hlasitého tleskání všech okolo jsem do sebe začal lít vodku. Tam moje paměť končí.
Probudil jsem se na záchytce. Málokdo z party je mi schopný převyprávět, co se stalo
Bolela mě hlava a ptal jsem se, co se stalo. Prý jsem ležel na ulici a měl sprosté poznámky na všechny, kteří šli okolo. Proto jeden z nich zavolal policii. Objasnil jsem z posledních sil, co se přesně stalo, podepsal pár papírů, které jsem sotva přečetl, a dopotácel se domů. Dostal jsem samozřejmě pořádně vynadáno a přítelkyně se mnou ještě týden nemluvila. Je prý ostuda, že jsem se nechal odvést policií.
Teď už se situaci všichni jenom smějeme. I když jsem si vztahy udobřoval dlouho a mám u policie vroubek, všichni, kdo mě znají, vědí, že jsem cvok a udělal bych to znova. Normálně nepiji, ale když o něco jde, jsem zkrátka člověk, co nezkazí zábavu. I když jsem na záchytce skončil jako jediný, téměř nikdo z tehdejší oslavy si nepamatoval, jak se dostal domů, natož pak jak já se dostal na ulici. Vím, že bychom se tomu neměli smát, ale všechno zlé je zkrátka pro něco dobré a tento průšvih se minimálně zapíše do dějin mojí osobnosti.
Autor: Šárka Cvrkalová