S manželkou jsme nemohli mít děti. Několik let jsme se o ně sice pokoušeli, ale ani po třech pokusech o umělé oplodnění a mnoha pokusech přirozenou cestou se manželce počít nepodařilo. Měli jsme ale ve svých srdcích tolik lásky, že nám přišlo škoda, abychom ji neměli komu dát. Proto jsme se zařadili do programu, na jehož konci jsme mohli získat dítě do hostitelské péče.
Bylo mezi námi silné pouto
Hostitelská péče je opakovaný a dlouhodobý kontakt dítěte z dětského domova s lidmi, kteří nejsou jeho biologičtí příbuzní. Je to jakási forma pomoci dětem, u nichž je nižší šance na umístění do dlouhodobé pěstounské péče, ať už z důvodu věku nebo etnika. Ačkoli mezi hostitelem a dítětem nevzniká žádný právní vztah a hostitelé nemají nárok na dávky, často si mezi sebou hostitelé a dítě z dětského domova vytvoří velmi silné pouto. A tak to bylo i v našem případě s malým Dominikem.
Zdroj: 123RF.COM
Mezi námi třemi prakticky od začátku vzniklo velmi silné pouto. Ačkoli jsme věděli, že na Dominika nemáme po právní stránce žádný nárok, čím více času jsme s ním trávili, tím jsme ho měli raději. Po tři čtvrtě roce jsme dokonce začali uvažovat o tom, že bychom si s manželkou Dominika osvojili.
Zdroj: 123RF.COM
Je s tím spousta starostí
Osvojit si dítě rozhodně není žádná legrace. Naopak je s tím spojeno poměrně dost starostí. Jste nuceni podstoupit různé programy, navštíví vás sociální pracovnice, vyptává se i vašich kamarádů nebo rodinných příslušníků a ověřuje si, jestli jste výchovy dítěte schopní. I my jsme celým tímto procesem chtěli projít, jenže osud to chtěl jinak. Když jsme v dětském domově projevili zájem o osvojení a věci se daly do pohybu, objevila se na scéně Dominikova biologická matka. A to mohl být problém.
Rozhodnout o tom musel až soud
Biologická matka se Dominika vzdala, když mu byly čtyři roky. Byla to alkoholička, která měla problémy s drogami a o své dítě se nedokázala postarat. Nevzdala se ho dobrovolně, Dominik jí byl odebrán sociálkou. Následující tři roky o něho neprojevila sebemenší zájem, v podstatě dělala, že vůbec neexistuje. Během té doby jsme o Dominika projevili zájem my. Když to začalo vypadat nadějně a my se rozhodli pro osvojení, najednou se z ničeho nic zjevila a tvrdila, že by chtěla Dominika zpátky do své péče. Bohužel to u nás funguje tak, že biologičtí příbuzní mají vždycky přednost před těmi, kteří s dítětem nejsou nikterak biologicky spjati. A je přitom úplně jedno, jestli se biologický rodič o dítě zajímá či nikoliv.
Osvojení Dominika nám bohužel nevyšlo. O všem nakonec musel rozhodnout soud, který se přiklonil k tomu, že Dominik bude svěřen do péče jeho biologické matky. Ta o něho sice svou nesprávnou výchovou přišla, ale jakmile soudu doložila, že už je několik měsíců tzv. čistá a stejně jako my prošla programem pro náhradní rodičovskou péči, soudce jako by zapomněl, že jí před lety Dominika odebrali. Chlapce jí opět svěřili do péče a my jsme se museli smířit s tím, že už ho nikdy neuvidíme.
Autor: Nikol Kolomazníková
