Myslel jsem si, že to bude ta pravá. Štěstí nám do karet zrovna dvakrát nehrálo a museli jsme se rozloučit. Měli jsme úplně jiné hodnoty. Ona teď poznala ty moje na vlastní kůži a já se jich naštěstí vyvaroval. Vítejte ve světě absurdit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nikoho jsem nehledal ani nepotřeboval
„Byl jsem tehdy po rozchodu nějakou dobu sám. Začal jsem na sobě pěkně makat. Cvičil jsem, hledal nové zkušenosti v životě a snažil se sám sebe posunout. Bylo mi prostě dobře,“ vzpomíná pan Miroslav.
V době, kdy to vůbec nečekal a vlastně ani žádný nový vztah nepotřeboval a nehledal, se seznámil s Lenkou. „Byla to náhoda. Kamarádka mi napsala zprávu, že vstupenky na koncert má u sebe její známá, kterou jsem neznal, a řekla mi, že jí mám napsat. Tak jsem to udělal. Před koncertem jsme se potkali a pak už to jelo.“
Jejich vztah nabral rychle obrátky. Pozval ji na přednášku o tajemných místech a pak skončila u něj doma. „Hodně jsme si rozuměli, aspoň to tak ze začátku vypadalo,“ dodává.
Vypadalo to nadějně a oba si mysleli, že potkali svoji spřízněnou duši. Jenže postupem času zjišťovali, že k sobě zase až tak nepasují.
Tehdy jsem si vážně myslel, že je se mnou něco špatně
„Co si budeme nalhávat, asi jsem ji tehdy měl opravdu raději než ona mě. Já si maloval, jak spolu budeme trávit fajn chvíle a užívat si společný čas, a ona mezitím raději chodila se svým bývalým na večeře a občas si zajela za nějakým kamarádem do zahraničí,“ říká s úšklebkem.
Trvalo dlouho, než pan Miroslav došel k prozření, že se k sobě s Lenkou nehodí. Ona mu tvrdila, že ho má ráda, ale že chce svůj prostor a výlety za kamarádem.
„Pořád mi nešlo do hlavy, že to tak může mít. Snažil jsem se to pochopit, jenže mi to opravdu vadilo. Nedokázal jsem ty věci překousnout. Tohle na mě bylo moc,“ dodal.
Při tom pohledu jsem se musel smát
Lenka za dob jejich vztahu našemu čtenáři tvrdila, jak se nechce vázat, že chce cestovat, užívat si a že se nikdy nebude starat o žádné děti. Tomu se také v jejich vztahu bránila zuby nehty.
„Celých deset let jsme se neviděli. Poslední, co jsem o ní věděl, bylo, že se zase odstěhovala někam na hory, kde si měla užívat lyžování a svoji radost ze života. O to větší překvapení bylo, když jsme se po těch deseti letech potkali v jejím rodném městě,“ směje se.
Miroslav ji poznal už z dálky. Přeci jen, na první velkou zklamanou lásku se nezapomíná. „Blížili jsme se k sobě. Ona ověšená dvěma dětmi. Už z dálky jsem slyšel její hlas, jak je za něco peskuje.“
Náš čtenář věděl, že to, co odmítala s ním, nakonec uskutečnila s někým jiným. Rodina, děti. Konec zábavy a cestování za kamarády. „Jsem rád, že nám to tehdy nevyšlo, vypadala teď fakt nespokojeně, když jsem ji potkal. Zato já si pořád užívám staromládeneckého života a plně mi to vyhovuje,“ dodává závěrem.
Autor: René Podhrázský
