Ačkoli je Mojmír už dávno dospělý, jeho žena se k němu mnohdy chová jako k malému děcku. Jemu osobně by to ani tolik nevadilo, trápí ho však poznámky jeho kamarádů, kteří si ho kvůli chování jeho ženy často dobírají. Mojmír se pak před nimi cítí poníženě a trapně.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře z Kolína. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Jitku si Mojmír vzal před osmi lety. Tehdy byl rád, že se o všechno starala – převzala chod domácnosti i jejich vztahu pevně do svých rukou. Mojmírovi vyhovovalo, s jakou pečlivostí se o něho stará. Jeho kamarádům to ale přišlo zvláštní.
O nic jsem se nemusel starat
Zpočátku mi vyhovovalo, že se o nic nemusím starat. Byl jsem rád, že všechno převzala Jitka – starala se nejen o naši domácnost, ale také o mě. Do té doby jsem žil sám, musel jsem si prát, žehlit, uvařit. Jakmile jsem ale Jitce nabídl, aby se ke mně nastěhovala, můj život se od základu změnil. Jitka o mě pečovala – prala mi, žehlila oblečení, chystala mi večeře, připravovala svačinu do práce. Cítil jsem se spokojený a myslel si, jaký „jackpot“ jsem vztahem s tak pečlivou mladou ženou vyhrál. Moji kamarádi to ale vnímali úplně jinak než já.
Začali mít poznámky, jestli už mám občanku
Vzpomínám si na první okamžiky, kdy mi začalo docházet, že něco, co mně přijde naprosto v pořádku, lidem okolo mě tak v pořádku nepřijde – ba spíše naopak, že jim to přijde hodně zvláštní. Jednoho večera se mě totiž kamarádi ptali, jestli už mám občanku. Zpočátku jsem jejich řečem nerozuměl, poté mi celí vysmátí vysvětlili, že se vedle Jitky chovám jako děcko.
Nevadí mi, že se o mě moje žena tak stará. Ale před kamarády se cítím trapně
Abych byl upřímný, vůbec mi nevadí, že se o mě moje žena stará tak pečlivě. Do práce chodím vždy dokonale upravený. Nemusím řešit nic okolo našeho bytu, vše obstarává Jitka. Dokonce mě objednává k lékařům, domlouvá mi preventivní prohlídky, sjednává dokonce pracovní schůzky. Je mi to jedno, vlastně mi to vyhovuje – podle mě žiji naprosto snový život.
Před kamarády se ale cítím trapně. Několikrát totiž byli svědky toho, že mi třeba Jitka utřela bradu, když jsem se pocintal pivem. Ani jsem to nezaznamenal, Jitka to dělá automaticky, ale moji přátelé na to toho večera zírali doslova s pusou dokořán.
Předstírám, že mi to vadí
Poslední dobou jsem se naučil před kamarády předstírat, že mě přehnaná starostlivost mojí ženy nesmírně vytáčí – pravda je ale někde úplně jinde. Často na svou manželku na oko nadávám a kamarádům tvrdím, že mi svou pečlivostí leze na nervy. Lhát jim a předstírat nespokojenost je pro mě jednodušší než čelit jejich posměškům, že své ženě dovolím, aby se ke mně chovala jak k dítěti.
Autor: Nikol Kolomazníková
