Už před časem mě napadlo, že s ním možná nebude něco v pořádku. Nejdříve jsem to ale dávala za vinu především sama sobě. Já jsem přece matka a je to moje vizitka, jak se mé dítě chová. Styděla jsem se za každou scénu, kterou udělal na veřejnosti.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Bylo mi trapně, protože jsem v očích druhých lidí jakožto matka na plné čáře selhala. Zároveň jsem se cítila bezmocná. Nevěděla jsem totiž, co si se synem počít. Jeho chování začalo překračovat všechny meze.
Už ve dvou letech byl hodně agresivní
Syn Davídek je můj vysněný andílek. Před ním jsem byla třikrát těhotná, ale bohužel ani jedno těhotenství nedopadlo. Proto jsem se modlila, abych dokázala odnosit alespoň Davídka. A podařilo se.
Zůstala jsem na něho sama. S přítelem jsme si nerozuměli, proto od nás odešel, když byl Davídkovi necelý rok. Naštěstí si ho nepamatuje a já jsem za to ráda.
Synek rostl a já se snažila být mu co nejlepší maminkou. Jenže už ve dvou letech jsem si všímala, že je vůči mně poměrně agresivní. Když se mu něco nelíbilo, klidně mě praštil, škrábal nebo tahal za vlasy.
Styděla jsem se, že jsem jako matka selhala
Brávala jsem syna na hřiště, kde se ale jeho agresivní a mnou nekontrolovatelné chování netěšilo dobré pověsti. Nevypadá dobře, když na hřišti malé dítě svoji mámu kope, bouchá nebo ji škrábe.
Začala jsem se stydět. Cítila jsem se jako špatná matka, která nedokázala vychovat své dítě. Když byly Davídkovi čtyři roky, většinu času jsme trávili doma.
Dala jsem ho sice do školky, ale učitelky si opakovaně stěžovaly, že je ošklivý na druhé děti. Že je agresivní. Proto jsem to vzdala a syna nechala doma.
Poslední scéna mě zabolela fyzicky i psychicky
Jakmile se syn začne vztekat, jako by to ani nebyl on. Snad jako by se mu něco přepnulo v hlavičce. Je zlý, mlátí mě, kope do mě, nebo sebou plácne na zem a tam je schopný si ublížit. Jako by v ten moment necítil bolest.
Poslední incident mezi námi byl opravdu škaredý. Zabolel mě nejen po psychické stránce, protože si se synem nevím rady a jsem z jeho chování absolutně na dně. Ale stalo se i to, že mě syn kousl. Pokousal mě tak moc, že mi z rány na ruce tekla krev.
Čtěte také:
Lucie (55): Myslela jsem si, že jsem na milování stará. Problém byl ale někde úplně jinde
Co mám dělat?
Jsem na pokraji sil. Nevím si se synem rady. Když zrovna nemá ten svůj záchvat, je to hodný klučina. Miluji ho celým srdcem, však jsem si ho taky vymodlila.
Ale nevím, co si počít s jeho chováním. Dokonce jsem se přistihla i při tom, že se syna bojím. Když na něho přišel další záchvat, utekla jsem před ním do ložnice a tam se zamkla. Co jsem to za matku? Vůbec nevím, co mám dělat.
Autor: Natálie Kabourková
