Monika nikdy neměla ráda velkou společnost a večírky, kde se lidé baví tím, že pijí alkohol a ráno si nic nepamatují. Po poslední zkušenosti na vánoční párty už ví, proč se těmto věcem tak dlouho vyhýbala. Probrala se totiž někde, kde to rozhodně nečekala.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Začalo to všechno nevinně. Rozdávaly se dárky, kolegové jedli cukroví a popíjeli punč. Já jsem se nejprve držela zpátky, ale právě proto se na mě zaměřili a neustále mě zvali na panáky,“ popisuje Monika.
„Cítila jsem, že jsem pro jednou také konečně členem party. Došlo mi, že pokud budu upjatá a budu jenom odmítat, nikdy nezapadnu. A tak jsem do sebe lila všechno, co mi kdo nabídl.
Když jsem se trochu společensky uvolnila, měla jsem pocit, že jsem bavila skoro všechny tancem, který se ale asi dal za tanec považovat jen stěží. Pak jsem vypnula a až ráno jsem se probrala s bolestí hlavy a naprostou ztrátou paměti.“
Když jsem ho viděla, myslela jsem, že jsem zabodovala
Monika se probudila ve velké cizí posteli. Na sobě měla jenom spodní prádlo. I když ji hodně bolela hlava, strach z toho, kde to vlastně je, byl větší. Posadila se na posteli a začala zkoumat místnost.
„Byla docela hezky vyzdobená, ale nebyly v ní žádné fotografie ani nic, co by mi pomohlo identifikovat majitele. Když se otevřely dveře, zastavilo se mi srdce. Stál v nich totiž šéf, u kterého jsem si myslela, že nikdy nebudu mít šanci.“
Monika popisuje, že i když je její šéf pracovně zkušenější než ona, je jen o dva roky starší. Je to prý krasavec s vysportovanou postavou, kterého by doma chtěla snad každá. A ona si chvíli myslela, že se jí to povedlo.
„Když otevřel dveře do ložnice, myslela jsem si, že mezi námi v opilosti k něčemu došlo. Pokusila jsem se o úsměv, ale asi to byl spíš bolestný úšklebek z toho, jak mě bolela hlava. Jeho slova mě ale vrátila do reality.“
Nemohl mě tam nechat
„Šéf se mě zeptal, jak jsem se vyspala. Překvapilo mě, že mi vyká, když jsme spolu očividně strávili noc, ale odpověděla jsem mu, že je mi strašně zle. Řekl, že se tomu nediví. Prý jsme na párty zůstali poslední dva a já byla úplně mimo.
Netušil, co se mnou má dělat, kde bydlím, nebo komu zavolat. A tak mě naložil do taxíku a odvezl domů, kde mě s přítelkyní uložili do postele. Celé to říkal tónem, ve kterém znělo pohoršení i naštvání,“ popisuje Monika.
Po zmínce o přítelkyni jí došlo, že mezi ní a šéfem opravdu nic nebylo. Že se nestala královnou vánočního večírku, jak si myslela, ale naopak se ztrapnila před všemi, a ještě si musela v opilosti nechat pomoci od nadřízeného.
„Bylo mi trapně. Omlouvala jsem se a odcházela jsem s hodně skloněnou hlavou,“ píše. „Šéf mi pak napsal, že je všechno v pořádku a že na to zapomeneme. Takové věci se prý zkrátka stávají.“
I když on o situaci už opravdu nemluví a snaží se dělat, že o nic nešlo, mnoho kolegů i po několika měsících Monice připomíná, jak tehdy zaperlila. A ona ví, že se příště větší sešlosti s alkoholem raději vyhne.
Autor: Šárka Cvrkalová
