Ležela mezi ostatní poštou. Zpočátku jsem jí nevěnovala kdovíjakou pozornost. Tu obálku jsem společně s letáky odložila na linku a šla si udělat kávu. Nechtěla jsem se hned zaobírat prohlížením pošty. V práci byl toho dne hotový blázinec a já si chtěla užít těch pár minut klidu, než se domů vrátí manžel s dětmi.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jen pár minut sama pro sebe
Vrátila jsem se domů s předstihem. Manžel a naše dvě děti se měli vrátit asi za půl hodinky. To byl jediný čas, který jsem měla sama pro sebe.
V pračce na mě čekalo vyprané prádlo. Ve dřezu nádobí z ranní snídaně. To všechno ale mohlo počkat. Chtěla jsem si těch pár minutek ukrást pro sebe a na okamžik si odpočinout.
Obálky bez známky jsem si hned nevšimla
Když jsem se vracela domů, vybrala jsem tradičně poštu. Tu jsem odložila na linku a nevšimla jsem si, že mezi letáky je také obálka bez známky a jména.
Rodina se vrátila a začal šrumec. Svačina, úkoly, koupání, učení. To bylo ještě v době, kdy děti mohly chodit do školy a nezaváděly se ty internetové srandy.
Obálka, jejíž obsah mi o několik hodin poté obrátil žaludek, tak ležela bez povšimnutí doslova na dosah našich dětí. Neumím si představit, co by se stalo, kdyby ji syn nebo dcera otevřeli…
Nad obsahem se mi chtělo zvracet
Až později večer jsem se dostala k tomu, abych se podívala do letáků, kde budou mít co v akci. Ne že bychom na tom byli finančně špatně, ale proč neušetřit, když se dá?
Děti se v pokoji dívaly na pohádky, před spaním to měly dovolené. Manžel sledoval v televizi nějaký svůj kriminální seriál.
Já se usadila v kuchyni ke stolu a začala prohlížet letáky. Došla řada i na obálku, která mě udivila už jen tím, že neměla ani známku, ani na ní nebylo jméno.
Když jsem se podívala, co v té obálce je, zatočil se mi žaludek. Z toho, co jsem tam našla, se mi chtělo zvracet. Taková nechutná zvrácenost!
Život se mi změnil od základů
Ještě toho rána jsem byla šťastná. Měla jsem manžela a dvě krásné, zdravé a šikovné děti. Ještě toho samého dne večer jsem byla jen hromádka neštěstí.
Život se mi po otevření obálky sesypal jako domeček z karet. Změnilo se všechno, dneska už nic není tak, jako bylo dříve.
Když jsem manželovi předložila fotografie z obálky, na kterých byl on se svojí milenkou, zalapal do dechu a zbledl jako stěna. Neměl pro mě jediné slovo na vysvětlenou. Ani na tom nebylo co vysvětlovat.
Ani mě nenapadlo, že bych chtěla naše manželství zachovat kvůli dětem. Ty odporné fotky mi manžela dokonale zhnusily. O týden později už s námi nebydlel, nemohla jsem ho ani vystát.
Dneska žijeme s dětmi sami. S manželem řešíme jen věci okolo dětí, jinak si každý jdeme svojí cestou. Ano, bolelo to. A bolelo to hodně. Bohužel ale nejsem ten typ žen, které nevěru odpustí. Prostě to nedokážu.
Autor: Nikol Kolomazníková
