Stud z vlastního těla – to prožívá Norbert. Je dokonce přesvědčený, že kvůli svým nedostatkům navždy zůstane sám. Myslí si, že ho žádná žena nebude chtít, až zjistí, co ukrývá pod oblečením.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Norbert má za sebou náročnou minulost. Právě ta může za to, že se nyní stydí za své tělo a vyhýbá se ženám, protože je toho názoru, že každou okamžitě odradí.
Už v dětství jsem trpěl psychickými problémy
Že se mnou není něco úplně v pořádku, jsem si uvědomil v době, kdy mi bylo asi deset. Místo toho, abych si v tomto věku bezstarostně hrál s kamarády, řešil jsem jeden problém za druhým.
Šikana ve škole. Šikana doma od staršího bratra. Rozvod rodičů. To všechno byly důvody, pro které jsem se stále více uzavíral do sebe.
Nikdy jsem se neuměl svěřovat, své trápení jsem dusil v sobě a snažil se nedávat najevo, že něco není tak úplně v pořádku. V pubertě mě to dohnalo.
Byla to neskutečná úleva. Chtěl jsem ještě
Během dospívání se moje psychické stavy zhoršovaly. Ani tehdy jsem však nevyhledal pomoc, protože jsem se styděl. Navíc jsem se bál, jaké by to mělo dopady, kdyby se o tom dozvědělo moje okolí.
Ani nevím, jak mě to napadlo, ale jednoho dne jsem si prostě ublížil. Řízl jsem se a pamatuji si, jaká to byla úleva. Chtěl jsem ještě a ještě.
Ani o tomhle však s nikým nemluvíte. I pro mě to bylo tajemství, o kterém se nikdo nesměl dozvědět. Já však našel způsob, jak ulevit emocím, které jsem v sobě tak dlouho zadržoval.
Začal jsem se vyhýbat ženám. Styděl jsem se
Už je to dávno, co jsem se řízl naposledy. Roky sebepoškozování ale mají následky – jizvy, které mám všude po těle.
Tenkrát mi bylo jedno, kde se říznu a kde poté budu mít stopu, která upozorní na to, co jsem dělal. Až později mi došlo, že se to se mnou potáhne jako cejch, kterého se nezbavím.
Začal jsem se vyhýbat ženám. Bylo mi jasné, že jakmile by mě viděly a všimly si těch jizev, hned by věděly, že jsem si ubližoval. A já se za to styděl.
Nevěřím, že si někdy najdu partnerku
Jsem přesvědčený, že zůstanu sám. Nelze navázat vztah a neodhalit se před tím druhým. Nevěřím, že někdy najdu ženu, která bude mít pochopení pro desítky jizev na mém těle.
Kdykoli jsem se pokusil navázat vztah, skončilo to dříve, než to vůbec stihlo začít. Stydím se za to, co jsem dělal, a ještě více se stydím za to, jaké to na mně zanechalo památky.
Autor: Natálie Kabourková
Názor odborníka
První věc, která přichází na mysl je, že ostatní lidé s podobnými zážitky a jizvami si v životě dokázali najít partnerku – a to není úvaha, to je fakt – tak proč je Norbert natolik přesvědčen, že zrovna jemu se to nepodaří?
Jizvy na těle a z nich pramenící pocity studu a problémy s přijetím sebe sama se mohou zdát jako nezdolatelná skála, avšak se správnými nástroji dokáže člověk zdolat i ten nejstrmější vrcholek. Nikdo z nás není dokonalý a není nikterak hanebné říci si o pomoc a ten nástroj najít. A právě k tomu slouží psycholog.
Norbert říká, že jakmile by ženy viděly jeho jizvy, ihned by věděli, že si ubližoval. Stydět se za to, že měl těžký život a pokoušel se s tím nějak vyrovnat, však není známka slabosti ani to není jeho vina. Naopak, to, že se dokázal životem probojovat a stále bojuje a už si neubližuje, to je úctyhodné a je potřeba na to nezapomínat ani to nesnižovat.
