Milušku jsem poznal před šesti lety. Nebudu o sobě tvrdit, že jsem v té době měl rozumu na rozdávání, ale ve svých pětadvaceti letech už jsem měl jakousi představu o tom, jakým směrem by se měl můj život nadále ubírat. Když se nám narodila první dcerka Leontýnka, poprvé se uvnitř mě ozval tichý hlásek, že touto cestou jsem se vydat nechtěl.
Na dceru jsem se těšil, ale…
Když mi přítelkyně oznámila, že budeme mít miminko, moje první reakce byla zděšení. Byli jsme spolu druhým rokem a příchod potomka na svět mě nejen překvapil, ale i vyděsil. Do té doby to mezi námi bylo takové volnější. Sice jsme si byli věrní a navzájem se milovali, ale já měl stále jakousi jistotu zadních vrátek. Nikdy totiž nevíte, co vám osud postaví do cesty, a možnost odchodu pro mě byla důležitá. Narození dcerky ale ta pomyslná vrátka uzavřelo. Na dcerku jsem se těšil, ale na druhou stranu jsem začal pociťovat nespokojenost spojenou s omezenou svobodou. Už jsem si zkrátka nemohl sbalit svých pět švestek a odejít.
Život plynul dál
Náš společný život poklidně plynul dál. Lhal bych ale, že jsem byl šťastný. Měl jsem milující ženu a nádhernou dcerku, která nám dělala jen samou radost. Uvnitř sebe jsem ale cítil, že nejsem spokojený a už vůbec ne šťastný. Byly chvíle, kdy jsem tyto pocity především kvůli Leontýnce v sobě potlačoval. Pak ale byly dny, kdy mě pocity dohnaly, a já měl touhu odejít a nehledět přitom na následky.
Když byly dcerce 2 roky, přítelkyně znovu otěhotněla. A to i přesto, že brala antikoncepci. Nakonec se mi přiznala, že možná tu a tam na pilulku zapomněla, zatímco já na jejich účinnost spoléhal. Nechci o synovi mluvit jako o nehodě, ale rozhodně jsme ho neplánovali.
Zdroj: 123RF.COM
Přítelkyně se dožadovala svatby
Zanedlouho po narození syna přítelkyně začala stále častěji mluvit o svatbě. Zpočátku chodila okolo horké kaše, když se ale nedočkala žádné mé reakce, několikrát mi to nadhodila přímo. Jenže já se ženit nechtěl. Moje pomyslná vrátka sice byla zavřená, ale svatbou bych je zamkl úplně. A ta představa mě neskutečně vyděsila.
Představa svatby mě vyděsila natolik, že jsem pod výhružkou tak velkého závazku zbaběle utekl. Jednoho dne jsem si odnesl pár věcí a domů už se nevrátil. Cítil jsem se zatlačený do kouta a jednoduše jsem to neustál.
Moje děti mají nového tatínka
Přítelkyně se několik měsíců snažila přemluvit mě k návratu, jenže marně. Zatvrdil jsem se a nic se mnou nepohnulo. Dokonce ani děti, které jsem tolik miloval. Nemohl jsem se divit, že si Miluška našla někoho jiného. O to více mě ale překvapila moje reakce, když jsem je poprvé potkal na ulici.
Vypadali jako šťastná rodinka, Leontýnka se toho cizího muže vesele držela za ruku a mladšího syna si pyšně vezl v kočárku. Píchlo mě u srdce. Najednou jsem si uvědomil, co všechno jsem ztratil jen kvůli strachu.
Autor: Nikol Kolomazníková
