Simonu jsem poznal pár měsíců po rozvodu s mojí první ženou. S tou jsem strávil tři roky života, které nám oběma nakonec ukázaly, že naše rozhodnutí nebylo úplně šťastné. Proto jsme se rozvedli a nadále zůstali přáteli, protože mezi námi sice už nepanovala láska, ale přesto jsme si nic zlého neudělali. Simona byla příjemným zpestřením mého života, proto jsem si její přítomnost užíval plnými doušky.
Chtěl jsem se vyvarovat chyb, které mi bývalá žena vyčítala
Jedním z důvodů mého rozvodu s bývalou ženou bylo, že jsem ji údajně bral jako samozřejmost. Vyčítala mi, že nedávám najevo své city, že neumím projevovat náklonnost, že se nezajímám o druhé. Když jsem začal chodit se Simonou, chtěl jsem jí dopřát vše, co má bývalá žena dle svých slov neměla. Proto jsem Simonu zahrnoval pozorností, nosil jsem jí květiny bez jediného důvodu, bral jsem ji na výlety a celkově jsem se snažil, aby se po mém boku cítila šťastně.
Neuměl jsem se hádat
Hádky nikdy nebyly moje parketa. Jako dítě jsem byl často svědkem dost ošklivých hádek mezi rodiči a zanechalo to ve mně k hádkám odpor. Proto jsem se nehádal ani se Simonou, ačkoli jsme často měli odlišné názory na tutéž věc. Vždy jsem ale ustoupil, což mi přišlo daleko rozumnější než se se s ženou, kterou jsem miloval, hádat.
Simona to ale viděla jinak. Já to dělal v jejím zájmu, chtěl jsem předejít nepříjemnostem, které s sebou hádky často přináší. Ona ale měla za to, že jsem obyčejný podpantoflák, který si všechno nechá líbit.
Podle ní jsem byl až moc hodný
Byli jsme spolu teprve rok, když Simona přišla s návrhem na rozchod. Vůbec jsem to nechápal a neviděl jediný důvod, proč bychom to mezi námi měli ukončit. Ona těch důvodů ale viděla hned několik a jedním z nich bylo, že jsem na ni až moc hodný. Ona totiž vedle sebe potřebovala muže s velkým M, vedle kterého by se cítila jako žena, ne jako panička, která má doma poslušného podpantofláka. A přesně takový jsem podle ní byl.
Našla si frajera, který ji podváděl a mlátil
Simona zmizela z mého života prakticky ze dne na den. Jeden den mluvila o rozchodu a druhý den jsem po příchodu z práce našel jen prázdné skříně. Můj život proto musel jít dál i bez ženy, kterou jsem upřímně miloval.
Před časem se ke mně doneslo, že má Simona nového přítele. Ve městě to byla známá firma, potížista se sklonem a alkoholu a agresi, o kterém se vědělo, že ženy střídá jako ponožky. Nechápu, co na něm Simona viděla, rozhodně to nebyl podpantoflák, možná právě to jí na něm imponovalo. Vyměnila mě za muže, který ji podváděl a mlátil, vědělo o tom celé město. Každému ale podle jeho gusta…
Oldřich, Zlín
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Auto: Nikol Kolomazníková