Pan Oldřich si myslel, že ho jeho manželka podvádí. Dle jeho slov se totiž začala chovat jinak. Jelikož se nedokázal smířit s představou, že mu je jeho manželka nevěrná, rozhodl se tomu přijít na kloub. Ve finále by byl možná mnohem raději, pokud by to celé nechal být.
Když se moje žena začala chovat podezřele, automaticky mě napadlo, že má určitě milence, se kterým mi za mými zády nasazuje parohy. Neustále totiž koukala do mobilu, často se z práce vracela později a mnohdy si brala přesčasy. Začal jsem se proto užírat představou, že mě moje žena podvádí.
V práci zůstávala déle nebo si brala hodiny navíc
Pan Oldřich své manželství popisuje jako šťastné a bezproblémové. S manželkou byli svoji 10 let a během té doby řešili typické problémy, které podle pana Oldřicha řeší snad úplně každé manželství. Naznačuje nám tím, že své manželce nedal jediný důvod k tomu, aby si snad našla milence.
„S Hankou nám to skvělé klapalo, v manželství, v rodičovství, v posteli,“ vypráví pan Oldřich. Zpočátku jsem nijak zvlášť neřešil, že se z práce několikrát vrátila později, než bylo obvyklé. Když si ale začínala brát přesčasy nebo do práce chodila i o víkendu, začalo mi to vrtat hlavou,“ uvažuje nahlas.
Byl jsem si jistý, že mě podvádí
„Moje manželka začala trávit hodně času na telefonu, ačkoli ho dříve nijak zvlášť nevyhledávala,“ pokračuje ve svém vypravování pan Oldřich. „Teď si ho s sebou brala úplně všude, na záchod i do koupelny. Kdo se mohl divit, že když jsem si dal dvě a dvě dohromady, to jediné, co mi z toho vycházelo, bylo, že si prostě někoho našla?“ zeptá se pan Oldřich, na odpověď však nečeká a hned pokračuje, „byl jsem si zkrátka jistý, že mě podvádí.“
Nehodlal jsem ze sebe nechat dělat paroháče
Pan Oldřich se nám přiznává, že se nedokázal smířit s představou, že z něho jeho manželka dělá paroháče. Proto se rozhodl přijít pravdě na kloub, ať už bude jakákoli.
„Chtěl jsem prostě zjistit, co je ten chlap zač,“ říká Oldřich. „Začal jsem svoji manželku tajně sledovat, aniž by o mně věděla. Jednou mi napsala, že se zdrží v práci, já však na ni čekal a viděl jsem, že z práce odešla a vydala se někam do města,“ odhaluje Oldřich, jak se situace vyvíjela.
Kdo byl ten muž a to dítě?!
„Sledoval jsem svoji ženu až k jednomu panelovému domu, ve kterém zmizela,“ pokračuje Oldřich a my s napětím očekáváme, jak to vlastně celé dopadlo. „Asi za deset minut vyšla ven, nebyla však sama, doprovázel ji muž a dítě. V tu chvíli mě napadlo, že má moje žena ještě jeden život, o kterém jsem až do této chvíle nevěděl,“ přiznává Oldřich.
Po tomto zjištění se vrátil domů, kde čekal na svoji ženu. Byl připravený jí říci, že zná pravdu. Také počítal s tím, že by mohlo dojít na rozvod.
„Když se manželka vrátila domů, na nic jsem nečekal a hned na ni vyrukoval, že jsem ji to odpoledne viděl,“ říká Oldřich. „Nejdříve se tvářila vyděšeně, poté chvíli mlčela a pak ze sebe začala pomalu soukat pravdu. Dozvěděl jsem se, že před šestnácti lety byla těhotná a porodila dítě, na které se však necítila, a proto ho nechala žít s jeho otcem,“ vysvětluje Oldřich, jakým vysvětlením ho jeho manželka zaskočila. „Před nějakou dobou je však opět vyhledala, protože chtěla napravit to, co zpackala. Začala se opět vídat se svým synem,“ odhaluje nám Oldřich pravdu. V závěru svého příběhu dodává, že jeho manželka nemá milence. Zároveň ale přiznává, že ani z jejího dítěte není kdovíjak nadšený. Cítí se podveden, protože mu o tom jeho žena neřekla.
Autor: Nikol Kolomazníková
