Před půl rokem nám syn oznámil radostnou novinku: s manželkou čekají miminko. Podle ultrazvuku by to měl být kluk. Manželka byla z této novinky samozřejmě štěstím bez sebe, na vnoučátko jsme čekali dlouhá léta, protože syn si dal načas. Já už takovou radost neměl. Místo radosti se totiž ve mně praly pocity nejistoty, jestli ze mě bude táta, nebo děda…
Nataša se mi líbila od prvního okamžiku
Jsou to tři roky zpátky, co nám syn Natašu představil. Nataša je o pět let mladší než můj syn a nebudu lhát, když řeknu, že je to opravdu pěkná ženská. Okamžitě mi padla do oka, bodejť by také ne – od svých 18 let žiji po boku své ženy, byť ji z celého srdce miluji, nejeden ženatý muž by mi dal jistě za pravdu, že se vám stálá partnerka po čase okouká. Tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že by mezi mnou a synovou přítelkyni mohlo něco vzniknout. Osud to s námi ale zamýšlel jinak.
Zdroj: 123RF.COM
Mladí to brali hopem
Netrvalo to dlouho a syn oznámil, že se s Natašou budou brát. Byli spolu teprve pár měsíců a podle mě i mé manželky to brali celkem hopem, nicméně byli oba dva dospělí, a my jim tak nemohli kecat do života. Za pár měsíců jsme tedy chystali veselku, Nataša se tak oficiálně stala mojí snachou.
Zdroj: 123RF.COM
Nechal jsem se poblouznit
Před půl rokem jsem oslavil své 45. narozeniny. Má milující žena pro mě přichystala velkolepou oslavu, na kterou pozvala všechny naše přátele. Toho večera jsme se dobře bavili a samozřejmě se toho i nemálo vypilo. V pozdějších hodinách se hosté postupně začali vytrácet a najednou jsem na prázdné terase zůstal pouze se svou snachou. Silně posilněn alkoholem jsem se neubránil flirtování s mladou ženou, která přistoupila na moji hru a flirtování oplácela. Ještě téže noci jsem se krásou mladé snachy nechal poblouznit, a udělal tak svou největší chybu v životě.
Mami, tati, budete prarodiče!
Když nám syn s Natašou oznámili, že čekají miminko, v první chvíli mi nic nedošlo. Když se ale Nataša pochlubila termínem porodu, rychle jsem si dal dvě a dvě dohromady. Polil mě studený pot, protože všechno nasvědčovalo tomu, že bych mohl být otcem nenarozeného dítěte.
Zdroj: 123RF.COM
Ona nepříjemná myšlenka, že by vnouče ve skutečnosti mohlo být mým dítětem, ve mně neustále hlodala. Nevydržel jsem to a jednoho dne se Nataši zeptal. Mladá snacha jen pokrčila rameny a potvrdila moje obavy. Dítě skutečně mohlo být nejen synovo, ale i moje.
Pravdu se asi nikdy nedozvím
Do porodu zbývají ještě tři měsíce. Víckrát už jsem se s Natašou na toto téma nebavil a sám se snažím myšlenky tohoto typu vytěsnit z hlavy. Pravdu se asi nikdy nedozvím, nezbývá mi než doufat, že ten chlapeček, kterého snacha nosí pod svým srdcem, nakonec bude mým vnoučkem. Už teď je mi ale jasné, že až do konce života budu žít s pocitem nevědomosti a neustálé nervozity, jak to tedy doopravdy je.
Autor: Nikol Kolomazníková
