Oldřich se už dávno na vlastní kůži přesvědčil, jak složité je vychovat z dítěte slušného člověka. Na svoji dceru Markétu zůstal sám, když jeho žena před lety odešla kvůli kariéře, o které tak snila.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Roky ze sebe vydával maximum, aby byl své dceři dobrým příkladem. Až donedávna si myslel, že se mu díky úsilí skutečně podařilo Markétu vychovat tak, že nebude mít strach pustit ji do svobodného života.
Když přišly otázky, hledal jsem rozumnou odpověď
Manželka ode mě a naší dcery odešla, když byly Markétě teprve čtyři roky. Dítě v tomhle věku už se ptá a mnoha věcem dokáže porozumět.
Když proto přišly otázky, kam maminka odešla a proč, hledal jsem rozumnou odpověď. Nemohl jsem přeci tomu nebohému dítěti říct pravdu…
…pravdu o tom, že ho jeho vlastní matka vyměnila za kariéru, která pro ni byla očividně přednější. Samotného mě to bolelo, natož pak tu nevinnou malou holčičku.
Roky jsem žil ve strachu
Když byla Markéta v pubertě, řekl jsem jí pravdu. Usoudil jsem, že ve svých šestnácti letech už dokáže pochopit matčino rozhodnutí.
Nedokázal jsem z její tváře vyčíst, jak to vzala. Přesto jsem žil roky ve strachu, že dcera bude chtít být jako její matka.
Do její výchovy jsem vždy dával maximum. Snažil jsem se, aby z ní vyrostl zodpovědný rozumný člověk. A myslel jsem si, že se mi to povedlo, ale…
Obával jsem se právem
Možná jsem měl s pravdou počkat. Netrvalo to dlouho a poté, co Markéta zjistila, že nás její matka opustila kvůli kariéře herečky, změnila názor.
Najednou už nechtěla být kadeřnice. V té době byla v polovině prvního ročníku, přesto mě přemluvila, abych ji nechal změnit školu.
Je to moje jediné dítě, udělal bych pro ni cokoli. Netušil jsem, že když svolím k tomu, aby šla studovat herectví, jednoho dne se stane přesně to, čeho jsem se právem obával.
Je jako její matka. Nachlup stejná
Roky plynuly, Markéta dostudovala, poté si našla partnera. Když jsem se stal poprvé dědečkem, neskutečně mě to dojalo.
Pak ale přišlo něco, z čeho jsem měl strach, ale co se mi podařilo tak nějak potlačit: Markéta mi řekla, že dostala nabídku, která se dle jejích slov neodmítá, protože taková nabídka přichází jen jednou za život.
Vnučce Milušce nebyly ani čtyři, když si její máma sbalila kufr a odjela s pár dalšími lidmi do zahraničí, kde se rozhodla vybudovat kariéru.
Roky jsem se bál, že se to stane a snažil se tomu předejít. Bohužel jsem to nedokázal. Nyní tu mám zeťáka a malou vnučku, kterým se snažím být oporou.
Autor: Nikol Kolomazníková
