S nepříjemnou zkušeností se s námi podělil náš čtenář Oldřich. K jeho příběhu se více nežli kamkoli jinam hodí známé české pořekadlo: pro dobrotu na žebrotu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když si před více jak dvaceti lety Oldřich a jeho žena koupili chatičku v horách, ani jednoho by tenkrát nedopadlo, jak to s vysněnou chatou jednoho dne dopadne. Ani pan Oldřich se po zjištění pravdy nestačil divit.
Na té chatě jsme s manželkou dřeli několik let
Já i moje žena jsme milovali přírodu. Když jsme si šest let po svatbě s pomocí hypotéky pořídili chatku v horách, splnili jsme si tak náš sen. Chata byla v horším stavu a my tam dřeli jako mezci, abychom ji upravili k obrazu svému.
Chata se stala naším útočištěm několikrát do roka. Jezdívali jsme sem nejdříve sami, poté společně s našimi dětmi. Mám na ty chvíle zde strávené nádherné vzpomínky.
Když žena zemřela, zmizela chuť se na chatu vracet
Jsou to tři roky, co moje žena Kateřina podlehla nemoci a zemřela. Jakmile odešla, vyprchala ze mě jakákoli chuť i touha se na naši chatu vracet. Všechno mi ji tam připomínalo a bylo pro mě velmi těžké trávit tam čas bez ní.
Proto jsem tam přestal jezdit. O chatičku se staral můj nejstarší syn, který tam jezdíval společně se svojí rodinou. Střídali se tam s mojí dcerou.
Věřil jsem, že na chatu skutečně jezdí
Děti mi opakovaně tvrdily, že na chatu jezdí několikrát do roka. Vždy se mezi sebou domlouvali, který z nich zrovna v ten či onen čas do hor pojede, postará se nejen o chatu, ale i o pozemky, jež k ní náležely.
Tři roky jsem žil v domnění, že moje děti chatičku, kterou jsem s mojí ženou tolik miloval, skutečně využívají pro své potřeby. Že tam jezdí s dětmi a vzpomínají na chvíle, které jsme tam trávili jako rodina.
Když jsem zjistil pravdu, strašně mě to zklamalo
Nyní již vím, že jsem byl hodně naivní. Neměl jsem důvod svým dětem nevěřit, a proto jsem se nikdy neptal, nikdy jsem se nezajímal o fotky z chaty, nikdy mě nenapadlo poptat se vnoučat, jak se jim na chatě líbí. Kdybych to byl udělal, zjistil bych pravdu dříve.
Až před pár týdny vyšlo najevo, že mi moje vlastní děti lhaly. Využily mé dobroty, že jsem se po smrti ženy rozhodl chatu neprodat, a místo toho, aby na ni jezdily, ji pronajímaly cizím lidem a o peníze se dělily. Mně přitom neřekli jediného slova.
Ještě že se toho žena nedožila
Kdekdo by řekl, že vlastně o nic nejde. Možná byste dokonce namítli, proč mi to tak vadí, když sám na chatu jezdit nechci. Třeba byste i dodali, že takhle nezůstane nevyužitá.
Mě však chování dětí zklamalo a vnímám to jako podraz. Dobře totiž věděly, co pro mě ta chata znamená, že ji mám spojenou se vzpomínkami na milovanou ženu a že bych nikdy nesouhlasil s tím, aby ji pronajímaly cizím lidem. Proto mě jejich jednání tak moc zabolelo.
Je to možná jen chata. Ale já se z téhle jejich zrady nikdy nevzpamatuji.
Autor: Natálie Kabourková
Názor odborníka
Emoce jsou mocná věc a pocit zrady může člověku do značné míry ovlivnit život i na dlouhé roky. Pocit zrady je o to silnější, když se jedná o členy vlastní rodiny a nabízí se nám tyto otázky: Jak se pan Oldřich dozvěděl, že jeho děti na chatu nejezdí, ale pronajímají ji cizím lidem? A proč mu to neřekly? Šlo jim jen o peníze nebo nechtěly svého otce ranit, neboť, jak pan Oldřich sám uvádí, věděly, že by nesouhlasil? Tyto a další otázky nám mohou více přiblížit celou situaci a na základě odpovědí se pak lze ubírat příslušným směrem dál.
Všechny tyto otázky však lze zastřešit jednou určující otázkou: Je pan Oldřich schopen a ochoten svým dětem odpustit a mít se svými dětmi do budoucna dobrý vztah nebo je pro něj důležitější jeho pocit zrady? Ano, jeho děti pravděpodobně udělaly chybu, když o tom svému otci neřekli, porušily určité hranice a ohrozily tím svůj vztah s otcem a zřejmě k tomu měly své vlastní důvody. Pan Oldřich si možná myslí, že jeho děti si nezaslouží jeho odpouštění, ale on si určitě zaslouží klid, který tím, že jim odpustí, získá.
Na závěr se lze ještě zeptat: Co by mu na tuto situaci řekla jeho manželka? Chtěla by, aby byl na své děti do konce života naštvaný? Nebo by si přála, aby jejich dětem dokázal odpustit, vycházel s nimi a udržoval dobré vztahy?
