Když se Oldřich rozvedl, bál se, že už nikdy nenajde ženu, která by s ním chtěla být. Nakonec se ale jedna objevila a on je teď podle svých slov ochotný udělat cokoli, aby s ním zůstala. A to i za předpokladu, že ho to zraňuje.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Když jsem potkal Martinu, hodně lidí mi říkalo, že mě jenom využívá. Bylo mi totiž 55 a jí o dvacet let méně. I tak jsme se ale po několika letech vzali. Někdy mám pocit, že se mnou je jen z rozumu, ale nevadí mi to,“ vysvětluje čtenář.
„Doma zastanu všechny možné práce, jsem taky skvělý kuchař. A mám našetřené nějaké peníze. S Martinou jezdíme na výlety, opečovávám si ji, ona je za to na mě milá a ve společnosti je mojí dámou. Nechci o ni přijít, ať už je náš vztah jakýkoli,“ popisuje svou situaci.
I když se ke mně všichni otočili zády, jeden kamarády vždy zůstal
Kromě Martiny má Oldřich už jen jednoho kamaráda. Tím je zhruba stejně starý Zdeněk. Oldřich se s ním zná už od školy, vyrůstali ve stejné vesnici a během života si prošli společně mnohým.
„Zdeněk je chlap, který tu pro mě byl vždycky. Když jsem se poprvé opil, on mě zachraňoval. Když jsem na škole dostal trest, on byl potrestaný se mnou. Když jsem brečel pro svou první lásku, on mi byl nablízku,“ vypráví čtenář.
„Kam až moje paměť sahá, vždycky mě Zdeněk podržel. Proto mě opravdu hodně dostalo, když jsem zjistil, že mi chodí za manželkou. Nevěřil jsem tomu, že můj nejlepší kamarád by něco takového mohl udělat.“
Jenomže i když Oldřich Zdeňkovi věřil, po několika týdnech se opravdu potvrdilo to, čeho se bál. Kdykoli mu Martina tvrdila, že jde ven s kamarádkou, ve skutečnosti trávila čas právě se Zdeňkem.
Nejdřív jsem byl vzteky bez sebe
Když si Oldřich potvrdil své podezření, měl pocit, že už nemá pro co žít. Alespoň tak to píše ve svém e-mailu. Přemýšlel o tom, že pošle kamaráda k vodě a s Martinou se rozvede.
Jenže čím víc na to myslel, tím smutnější byl. „Nechtělo se mi plakat kvůli tomu, co se stalo, ale kvůli tomu, že bych skončil sám. Nikoho jiného než ty dva nemám. Nikdy bych si nepomyslel, že bude Zdeněk ve svém věku ještě vyhledávat mladší ženy.
Na druhou stranu jsme si vždycky byli blízcí, protože jsme byli tak trochu podobní. Takže mě to možná ani nesmí překvapit,“ dodává. „Jak jsem tak uvažoval nad tím, co bych měl dělat, došel jsem jen k jednomu jedinému řešení.
Dělám, že o ničem nevím
Podle Oldřicha ví o poměru Zdeňka s Martinou už snad celá vesnice. Přestali si dávat pozor a nejsou zrovna nenápadní. On ale přesto dělá, že o ničem neví. „Kdykoli jde Martina ven, popřeju jí krásný den s kamarádkami.
I když vím, že bude se Zdeňkem. U některých lidí jsem za hlupáka. Myslí si, že jsem slepý. Že se nakonec potvrdilo to, že mě Martina jen využívá. A asi je to pravda, Zdeněk by ji nezajistil, proto je se mnou, a ne s ním.
Na druhou stranu zkrátka nechci zůstat sám. Raději budu za hlupáka u lidí, kteří mě stejně nemají rádi, než abych přišel o jediné dva, kterým na mně kdy záleželo. A to i přesto, že mě oba podvádějí,“ píše čtenář závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
