Olga žije sama. Nemá manžela, v bytě s ní bydlí pouze kocour a pes. Přesto se ale nikdy necítí osaměle, má totiž čtyři děti, které ji střídavě chodí navštěvovat. Velká rodina s sebou ale přináší i komplikace.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Někdy se stane, že se děti sejdou všechny. Vyrůstaly spolu, i když mezi nejmladším a nejstarším je patnáctiletý rozdíl. Miluji je všechny stejně, nikdy by mě ani nenapadlo mezi nimi dělat rozdíl. Jedna věc mě však trápí.
Každé z mých dětí má jiného otce. Naše rodinná situace je komplikovaná a mnozí se jí smějí, já ale nejsem na svou minulost hrdá. Pravda je, že jsem svým dětem měla dát lepší rodinu.“
Na první dítě jsme nebyli připraveni
David přišel na svět, když bylo Olze teprve dvacet let. Tehdy měla přítele, který to s ní ale příliš vážně nemyslel. Ona sama uznává, že věděla, že vztah nevydrží. „Nedali jsme si pozor a vznikl z toho chlapec,“ píše.
„Nikdy bych nešla na potrat,“ dodává. „Jakmile se ale můj tehdejší přítel dozvěděl pravdu, opustil mě. A to dřív, než se David vůbec narodil. Zvládala jsem ho vychovat s pomocí svých rodičů,“ píše Olga.
Věřila jsem, že se o nás postará
O tři roky později se objevil muž, který Olze nasliboval hory doly. S tehdy malým Davídkem si rozuměl a tvrdil, že se o něj i o jeho matku finančně postará. A to zpočátku také vycházelo.
Pak se ale páru po dvou letech narodila dcera Lenka a dvě děti už byly na onoho hrdinu příliš. Nakonec nechal Olgu samotnou i s nimi, takže se musela opět obrátit s žádostí o pomoc na rodinu. A ta jí zase dala vše, co bylo v jejích silách.
Musela jsem se konečně starat sama
Když přišlo na svět třetí dítě, Richard, bylo Olze třicet. Rodiče jí řekli, že je už dost stará na to, aby se dokázala postarat sama o sebe, kdyby jí vztah opět nevyšel. Netušili, že tím přivolávají katastrofu. Její přítel totiž po dvou letech zemřel při nehodě.
„Rodina mi nabízela finanční pomoc, ale já jsem věděla, že sami mají málo a musím se postarat sama o sebe. Nějak jsem to zvládala, ale byly to tehdy těžké časy. Nejstarší syn mi pomáhal s péčí o mladší děti,“ vypráví.
Poslední se mnou strávil noc a odešel
Olga vypráví, že se zdráhala s mužem, který se jí začal později dvořit, navázat nějaký vztah. Bylo jí smutno po zesnulém příteli a bála se toho, aby i tento vztah neskončil velmi rychle. Jednoho dne ho ale i tak pozvala k sobě.
„Tehdy mě opil a nepoužili jsme žádnou ochranu. Ráno zmizel a už jsem ho nikdy neviděla,“ vzpomíná. „Po devíti měsících se narodila Eliška. Čtvrté dítě do rodiny bez otce.“
Děti mi nikdy nic nevyčítaly
Dnes jsou už David, Lenka, Richard i Eliška dospělí. Všechny děti znají svůj původ a celou rodinou historii. Svou matku milují a podle jejích slov jí nikdy nic nevyčítaly. Naopak si myslí, že to není její chyba, že zkrátka neměla štěstí na muže.
„Pravda je taková, že to z velké části moje chyba je. Budu si vždy vyčítat, že jsem svým dětem nedokázala zajistit dětství s otcem, který by je učil otcovské věci, a že se kvůli odlišnosti povah, které zdědily po různých otcích, často hádají. I tak jsme ale poměrně šťastná rodina,“ končí pozitivními slovy čtenářka své vyprávění.
Autor: Šárka Cvrkalová
