Ondřej si konečně pořídil vysněné bydlení. Menší domek na okraji města mu padl do oka ještě předtím, než poznal svoji ženu Petru. Když se dozvěděl, že je dům k mání, neváhal ani chvíli. Stavba se líbila i Petře, takže se do několika měsíců stěhovali konečně do svého.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Přechod z nájmu do svého
„Když jsme se konečně nastěhovali, splnil se mi sen. Vždy jsem si přál mít vlastní dům se zahradou a tento se mi líbil již několik let,“ vysvětluje Ondřej svoje pohnutky, které ho vedly ke koupi domu.
„Když jsem se ale dozvěděl, jak skončil původní majitel, zamrazilo mě,“ vzpomíná Ondřej. Realitní makléř se tím sice nechlubil, lidé toho ale napovídají. A tak se k Ondřejovi a Petře donesly zvěsti o osudu předchozího obyvatele jejich domu.
„Nebudu chodit kolem horké kaše. Prostě se oběsil. Na půdě našeho, tehdy jeho, domu. Údajně měl dluhy z podnikání a opustila ho žena. Děti se k němu také otočily zády a asi to neunesl,“ přemýšlí nahlas Ondřej.
Strach překonali
„Samozřejmě jsme měli zpočátku obavy. Petra je trochu pověrčivá a bála se, aby v našem domě nestrašilo,“ glosuje Ondřej.
Ještě před nastěhováním se proto oba snažili celý dům důkladně prohlédnout a přesvědčit se, že na ně v temných zákoutích nečeká nic tajemného.
„Vše bylo v pořádku,“ pokračuje Ondřej. „Něco jsme ale přece jen našli,“ pomrkává tajemně. U vchodu do sklepa, v prostoru pod schodištěm byla ve zdi zapuštěná dřevěná skříň, která nešla otevřít.
Zjitřená fantazie vymyslí ledacos
Vzhledem k osudu předchozího majitele čekali Petra s Ondřejem ledacos. Zvláště Petra byla rozklepaná z toho, co by se ve schránce mohlo objevit. Zbraň? Bankovky? Tajné listiny?
„To, co bylo uvnitř, nás překvapilo,“ vzpomíná Ondřej. „Čekali jsme ledacos, ale dokonale zachovalou sbírku archivních vín bychom netipovali,“ usmívá se.
O tom, že šlo o vína opravdu kvalitní, svědčí i stotisícová cena, na kterou je odhadl znalec, kterého oslovili. Díky tomu se jim vrátila část investice, kterou museli vložit do rekonstrukce domu.
Věděl o sbírce majitel?
„Dodnes mi vrtá hlavou, kdo vína do schránky ukryl. Pokud by o nich věděl původní majitel, mohl je prodat a peníze použít pro částečné umoření svého dluhu,“ kroutí Ondřej nechápavě hlavou.
Vína byla ale opravdu velmi stará. Je tedy možné, že předchozí majitel o existenci schránky a jejím obsahu neměl ani tušení.
„Je to škoda, ta vína mu mohla zachránit život,“ konstatuje Ondřej a uzavírá: „Měli jsme štěstí. Díky tomuto objevu si můžeme pořídit nové vybavení, na které bychom jinak neměli. Je to opravdu dar shůry.“
Autor: Kamila Mertlová
