O manželce pana Ondřeje jeho přátelé a známí hovoří jako o paní Columbové. Ondřej si z řečí ostatních dávno přestal cokoli dělat, má totiž své důvody, proč ženu nikam nebere.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Ondřej svoji ženu miluje – a ještě aby ne, vždyť je s ní už přes dvacet let. Ačkoli ji respektuje, má pádné důvody, proč ji nebere mezi své přátele. A právě díky tomu si vysloužila přezdívku paní Columbová.
Moje žena je pro mě vším. Je tu však jedno „ale“
Ondřej a jeho žena Pavlína se znají už 24 let, z toho dvacet let jsou manželé. Z e-mailu, který nám od Ondřeje přišel, jsme pochopili, že svoji ženu miluje a je pro něho vším.
„Moje žena je v jistých ohledech milionová,“ píše Ondřej. „Asi jako každý má však i ona své mouchy. Takže ačkoli je pro mě velmi důležitá, jistých nedostatků si na ní všímám,“ dodává upřímně.
Pan Ondřej o své ženě píše moc hezky. Sám ale přiznává, že je tu jedno „ale“, pro které manželku nebere mezi své přátele a známé.
Ať jdu kamkoli, vždycky jdu sám. Už dvacet let
Při čtení Ondřejova e-mailu nás samozřejmě napadla otázka, co stojí za tím, že jeho kamarádi a známí manželku Pavlínu vlastně neznají a proč jí říkají paní Columbová.
„Už když jsem Pavlínu poznal, měla jisté psychické problémy, které u ní vypukly po náročném dětství,“ vysvětluje Ondřej skrze písmenka. „Proto už tenkrát se mnou nikam nechodila, stranila se lidí, neměla ráda společnost,“ pokračuje.
Manželka pana Ondřeje se dobrovolně neúčastnila akcí, kterých se účastnil její muž. Ať šel kamkoli – s kamarády do hospody, na oslavu narozenin – vždycky šel sám.
Dávno jsem si zvykl, že o ní mluví jako o paní Columbové
„Přiznávám, že zpočátku mi to trochu vadilo, když si mě ostatní dobírali, kde je moje žena,“ píše v e-mailu Ondřej. „Slíbil jsem manželce, že neprozradím pravý důvod. Nechtěla, aby všichni věděli, že má jisté problémy,“ dodává.
Postupem let si Ondřej zvykl, že o jeho ženě ostatní hovoří jako o paní Columbové – o ženě, o které se sice mluví, ale nikdo ji neviděl.
„Teď už mi to ani nepřijde, nehledě na to, že po těch letech se už nikdo ani neptá, nezajímají se,“ píše v závěru e-mailu Ondřej. „Lidé okolo mě se to naučili brát tak, jak to je. Stejně jako já,“ uzavírá.
Autor: Natálie Kabourková
