Čtenář Ota je od svého dětství nadšeným sportovcem. Zkoušel různé aktivity, až došel ke sportu zvanému parkour. Ze začátku přeskakoval jen různá zábradlí a ploty, ale s každým rokem se posouval dál, až skončil u velmi riskantních manévrů. Při návštěvě redakce nám vyprávěl, jak dokázal skákat na střechách domů přes úzké uličky nebo zdolávat vysoké zdi. Jeden trik ho ale málem stál život. Udeřil se do hlavy a skončil v kómatu. Celá jeho rodina i lékaři si mysleli, že už se neprobere.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Chtěl se neustále zlepšovat
„Svoje triky jsem publikoval na internetu. Později se na videa začalo dívat více lidí, já do nich přidal reklamy a mohl jsem na svém koníčku alespoň trochu vydělat,“ vysvětluje. Aby však Ota zabavil diváky, musel pořád přicházet s něčím novým.
V komentářích si četl, jak by mohl přidat a ukázat něco odvážnějšího. „Chtěl jsem se skutečně předvést, tak jsem začal skákat po střechách v Praze,“ tvrdí. „Výšky mi nedělaly problém a vždycky jsem skákal jen tam, kde jsem to měl ověřené. Pak jsme s kamarádem celý manévr natočili na kameru a dali na web,“ dodává.
Na plánované trase se objevila nečekaná překážka a on zpanikařil
Ota si svou trasu vždy nejprve prohlédl a poté zkusil cvičně. Na novém videu se chystal předvést odvážné triky, a tak několik dní trénoval stejnou trasu, kde šlo o přeskok několika střech, seskok na kontejner, dále na zem a pokračování přes několik zdí a plotů. „Nikdy mě nenapadlo, že by se na trase mohlo něco nečekaně změnit,“ říká. „Většinou si člověk všimne, že mu někdo na trase zrovna zbořil zeď,“ směje se.
Hlavní problém byl ale v kontejneru, se kterým se na trase počítalo. Ota se nechal natáčet, dokonale zvládl těžké přeskoky přes střechy, ale když se už ze zvyku otočil, aby skočil dolů na kontejner, najednou tam nebyl. „Nestihl jsem zareagovat. Když jsem se snažil zastavit, akorát jsem všechno zkazil,“ vypráví. Upadl na hlavu a způsobil si těžké zranění.
Čekalo ho několik let v kómatu
Od té doby si Ota nic nepamatuje. V kómatu nestrávil krátkou chvíli, ale rovnou několik let. Jeho rodina i přátelé ho často navštěvovali a mluvili na něj v naději, že se probere. Když už začínali ztrácet naději i lékaři, Ota se konečně probudil.
„Asi to byla moje druhá šance na život,“ přemýšlí nahlas Ota. „K parkouru bych se chtěl vrátit, ale rodiče a blízké okolí už mě nenechá,“ dodává. Dál se věnuje některým fyzickým aktivitám, ale snaží se více dbát o svoje zdraví. Zbytečně neriskuje kvůli internetové slávě a pár korunám navíc.
Autorka: Tereza Hotovcová
