Přítelkyně otěhotněla neplánovaně. Ani jeden z nás s tím nepočítal, přesto ale nepadlo jediné slovo o tom, že bychom si dítě nenechali. Bydleli jsme v pronajatém bytě, oba dva jsme měli dobrou práci, zázemí pro založení rodiny tak vypadalo ideálně. Zatímco já jsem se na miminko postupně začínal stále více těšit, na přítelkyni jsem viděl, že ona z příchodu dítěte zrovna nadšená není.
Celé těhotenství proplakala
Když přítelkyně otěhotněla, bylo jí čerstvých pětadvacet. Měla o životě úplně jiné představy, měla své plány, a ty se najednou rozplynuly jako pára nad hrncem. Chtěla si užívat, měla touhu cestovat a tento sen jsem sdílel s ní. Jenže dítě všechno změnilo a přítelkyně se dlouhé týdny a měsíce nedokázala smířit s tím, že se svých snů a plánů buď musí úplně vzdát, nebo je odložit.
Zdroj: 123RF.COM
Často jsem ji viděl plakat. Zpočátku svoje slzy skrývala, ale poté už plakala přede mnou. Několikrát se přiznala, že se na narození dítěte netěší. A to mě velmi mrzelo.
Poslední týdny před porodem byly náročné
Několik posledních týdnů před porodem bylo hodně náročných. Nejen po fyzické stránce, kdy přítelkyni překáželo poměrně velké bříško, ale především po té psychické. Často neměla náladu, byla hodně podrážděná a o porodu nebo miminku vůbec nechtěla mluvit. Byl jsem z jejího chování emočně vyčerpaný a začal jsem se obávat, aby si k dítěti vůbec našla cestu. V tom mě tehdy uklidňovala moje máma, která mě přesvědčovala, že každá máma si k dítěti najde cestu. Když ne ještě před porodem, tak určitě hned po něm, protože zapůsobí mateřský pud.
Zdroj: 123RF.COM
Miminko odmítala
Miminko se přihlásilo na svět uprostřed noci. Nebudu lhát, porod nebyl zrovna jednoduchý, přítelkyně si hodně vytrpěla. Po porodu miminko odmítala. Sestřička jí nabídla tzv. bonding, ale ona nechtěla. Tvrdila, že je strašně vyčerpaná, miminko jsem si proto na hruď vzal já. V tu chvíli jsem si myslel, že je to jen důsledek porodu a že se to zlepší.
Jenže nezlepšilo. Po příchodu domů o syna nejevila zájem. Nevstávala k němu v noci, nechtěla ho krmit, nechovala ho, neutěšovala. To všechno jsem dělal já, protože mi trhalo srdce, jak syn plakal a dožadoval se pozornosti.
Situace se vyhrotila
Situace panující u nás doma se vyhrotila natolik, že se přítelkyně jednoho dne sbalila a odjela pryč. Nechala mi vzkaz, že stráví víkend u rodičů. O syna jsem se tak musel postarat úplně sám. Když se po dvou dnech vrátila domů, ošklivě jsme se pohádali. Vyčetl jsem jí, že si něco takového nemůže jako máma dovolit, že tu přece má nějaký závazek. A přesně o tom to bylo. Syn byl pro přítelkyni závazek, který ji držel dál od jejích přání, snů a plánů.
Se synem jsem proto doma zůstal já. Vyměnili jsme si role, přítelkyně šla do práce a já se doma starám o syna. Dle jejích slov ho miluje, ale nedokáže se smířit s představou, že by kvůli němu zůstala zavřená doma.
Autor: Nikol Kolomazníková
