Patrik se narodil do rodiny, kde nebyla o peníze nouze. Jeho rodiče vlastnili několik společností, které se zabývaly stavebnictvím. Nikdo neví, jak to s jejich synem nakonec dopadne.
Měl jsem všechno, co jsem chtěl
„Já jsem vždycky býval tak trochu rebel. Je to tím, že mi v životě nic nechybělo. Mohl jsem si užívat s přáteli a nic neřešit,“ uvedl nám na začátku rozhovoru Patrik. Jeho rodiče jej zahrnovali luxusem a jeho kapesné při studiu na škole bylo vyšší než průměrný plat v Praze. Rodiče ho přihlásili na prestižní školu, kde studovaly děti těch nejmajetnějších lidí. „Ze začátku to bylo fajn, studoval jsem, s přáteli chodil do různých klubů, kam se nedostane jen tak někdo, jenže potom to přišlo.
Pamatuju si, jak tehdy jednou v noci, když jsem byl už zase v dost podroušeném stavu, mi kamarád podal sáček s trochou bílého prášku. Bylo mi jasné, o co jde. Samozřejmě o kokainu jsem slyšel, věděl jsem, že ho někteří kamarádi berou, ale já tohle nechtěl,“ pokračuje Patrik ve svém vyprávění. Ten večer poprvé vyzkoušel sílu této drogy. Díky ní vystřízlivěl a cítil se tak úžasně, jako nikdy.
Chtěl jsem zůstat jen u víkendových večírků
Od té doby si začal dopřávat celkem pravidelně. Scházel se vlastně už jen s lidmi, kteří v tom jeli taky. „Peněz jsem měl pořád dost, a tak jsem si dával čím dál častěji. Ten pocit, že vám patří celý svět, je prostě k nezaplacení.“ To ještě Patrik netušil, jak mu mohou drogy změnit život. „Později jsem se nemohl už na nic jiného soustředit. Někteří moji spolužáci mi říkali, že bych to neměl tak přehánět, ale já si nemohl pomoci, sjížděl jsem se už i ve škole. Díky tomu se mi taky tu školu podařilo dokončit.“
Rodiče se mi snaží pomoct, nechci je zklamat
Netrvalo to dlouho a po škole se z Patrika stala troska. O většinu přátel přišel, nechtěli se s ním už stýkat. Jeho sen o kariéře majitele realitních kanceláří se rozplýval před očima. „Samozřejmě, že rodiče na to nakonec přišli, nemělo smysl to před nimi skrývat. Jednou jsem jim řekl celou pravdu narovinu.
Měli pro mě pochopení, vypadal jsem už hrozně, bylo mi strašně líto, jak jsem dopadl.“ Patrikovi rodiče na nic nečekali a kontaktovali nejlepší soukromá odvykací zařízení. Do jednoho z nich ho poslali na půlroční pobyt, kde se o něj nyní starají ti nejlepší odborníci na závislosti. Zda se ale Patrik dokáže z této situace dostat, zatím neví ani on sám.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: René Podhrázský
