Odmalička žiji s rodinou v menším městě, kde má můj otec poměrně silné slovo. Býval tu starosta a od té doby má mnoho známostí. Asi si umíte představit, jaký je život dětí, jejichž rodiče mají vliv na okolí. U nás tomu nebylo jinak. Táta si totiž usmyslel, že jeho synové budou právníky.
Během našeho studia několikrát tzv. zatahal za nitky, aby byla naše cesta k jeho vysněnému povolání co možná nejpohodlnější. A nějak ho nenapadlo se zeptat, jestli to tak chceme i my.
Táta nám vyšlapal cestičku
Když to řeknu velmi stručně: táta nám vyšlapal cestičku. Všechno jsme měli připravené. Přijímačky na školy? Ale kdepak! Já i bratr jsme nastoupili jen proto, že byl táta velmi dobrý kamarád s ředitelem dané školy. Kdekdo by si řekl, že jsme to měli všechno strašně jednoduché a měli bychom za to být rádi. Jenže ne. Můj bratr byl nadšený, jemu to vyhovovalo. Byl to tatínkův mazánek a vždycky se snažil, aby si u otce udělal očko. Já jsem byl pravý opak.
Dovolil jsem si odmítnout
Táta nám zajistil studium na vysoké škole, kde se z nás měli stát právníci. Měl jsem před sebou dlouhých pět let studia, které mě ani nebavilo. Šel jsem na tu školu jen proto, že to táta tak vymyslel a domluvil. Po studiu už jsme dokonce měli zajištěnou praxi. Pro někoho možná splněný sen, jenže já jsem cítil, jak mi svázané ruce stále více vadí. A jednoho dne jsem si dovolil s otcovým rozhodnutím nesouhlasit.
Zdroj: 123RF.COM
Odešel jsem ze školy a doma měl peklo
Studium na vysoké škole jsem ukončil. Doma se kvůli tomu strhla strašná hádka. Máma plakala a táta neskutečně zuřil. Nazval mě nevděčníkem, který si právě zkazil budoucnost. Ještě několik dní na mě naléhal, abych se na školu vrátil. Dokonce to již měl domluvené s ředitelem, byli to přece kamarádi. Jenže já nechtěl, a to se tátovi ani trochu nelíbilo.
Táta se mnou přestal mluvit. Máma se mnou komunikovala, vždycky ke mně měla blíž než otec. Jenže táta na ni měl takový vliv, že mě brzy zavrhla i ona. Rodiče se mnou přestali komunikovat a jednoho dne mi táta dokonce oznámil, abych se odstěhoval.
Mluví o mně jako o černé ovci
V očích rodiny jsem se stal černou ovcí. Neposlušným synem, který si dovolil vzepřít se svému otci. Přitom on pro mě zajistil skvělou budoucnost právníka, měl jsem všechno dokonale připraveno. Jak jsem si tedy mohl dovolit si toho nevážit?!
S rodiči se nyní moc nestýkám. Táta mě úplně ignoruje a máma se mnou mluví jen tehdy, když táta není doma. Bojí se ho. Pro tátu se stal jedinou pýchou můj starší bratr, který dle tatínkových plánů vystudoval a poté nastoupil na předem domluvenou praxi. On je chlouba, já ostuda. Místo právníka se ze mě stal truhlář. Je to práce, která se dělá rukama a která tátovi smrdí. Byla to ale moje volba a já jsem za ni rád.
Autor: Nikol Kolomazníková
