Vždycky jsem zastával názor, že si každý zaslouží druhou šanci. Když mě ale po čtyřletém vztahu opustila přítelkyně se slovy, že se zamilovala do někoho jiného, zařekl jsem se, že jí už nikdy v životě druhou šanci nedám. Ale člověk míní, život mění. Osud očividně chtěl moje přesvědčení prověřit, a bývalou přítelkyni mi tak znovu poslat do života.
Byli jsme spolu šťastní a uvažovali jsme o svatbě
Já a Nikola jsme spolu byli velmi šťastní, naprosto nic nenasvědčovalo tomu, že by v našem vztahu nebyla spokojená. Dokonce jsme začali uvažovat o tom, že bychom naši lásku stvrdili svatbou a vydali se na další společnou životní cestu jako manželé. Proto mě ani ve snu nenapadlo, že mi Nikola jednoho dne po návratu z práce naprosto suše a bez jediného mrknutí oka oznámí, že mě opouští a odchází za svým novým přítelem.
Vzpomínám na ten okamžik, kdy jsem bez hnutí seděl v obýváku na gauči a tiše sledoval, jak v rychlosti hází svoje věci do kufru, aby mohla z našeho bytu co nejrychleji zmizet. Tehdy jsem se nezmohl na jediné slovo.
Miloval jsem ji, proto jsem se před ní ponižoval
Nikolu jsem z celého srdce miloval, s naším rozchodem jsem se nedokázal smířit. Dokonce jsem se uchýlil i k tomu, abych se před svou bývalou přítelkyní ponížil. Několik týdnů jsem jí každý den psal a volal a jsem se ji snažil přesvědčit, že udělala obrovskou chybu. Teprve až po půl roce mi došlo, že pláču na špatném hrobě, a uvědomil jsem si, jak bláznivě jsem se choval, když jsem se ji snažil získat zpátky. Zatímco já trpěl naším rozchodem, ona si vesele užívala se svým novým šamstrem. Až po 6 měsících mi došlo, že lepit rozbitou věc nemá smysl.
Začal jsem žít, jako by Nikola nikdy neexistovala
Konečně jsem zase začal žít, volně jsem dýchal a užíval si všech výhod, které život svobodného člověka přináší. Nemusel jsem brát ohledy na někoho jiného, což jsem během posledních čtyř let nezažil. Po rozchodu s Nikolou, jsem se ty nepříjemné vzpomínky snažil vytlačit hlavy, přesto jsem ale neměl chuť navázat nový vztah. Proto jsem se vídal pouze se ženami, které stejně jako já toužily jen po rozptýlení. Netajím se tím, že jsem měl několik známostí pouze na jednu noc.
Zjevila se u mých dveří a chtěla mě zpátky
Abych byl upřímný, podařilo se mi vzpomínky na Nikolu vytěsnit z hlavy. O to více mě zaskočilo, když se jednoho dne zjevila u mých dveří. Usmívala se od ucha k uchu a projevila zájem, že by mě chtěla zpátky. Sypala si popel na hlavu a přiznávala, že opustit mě byla její největší chyba, které po celou tu dobu neskutečně litovala. Dokonce se dušovala, že mě pořád miluje a její slova ve mně probudila city, o kterých jsem si myslel, že je už dávno nemám.
V tuto chvíli stojím na rozcestí a nevím, kterou cestou se vydat. Nikola si přeje, abychom začali tam, kde jsme před nějakou dobou skončili. Já ale váhám, nejsem si jistý, jestli jí chci dát druhou šanci. Stále k ní něco cítím, na druhou stranu se ale bojím, že by se to všechno mohlo jednoho dne opakovat. Udělala to už jednou, co když to udělá znova?
Autor: Nikol Kolomazníková