Po rozvodu s bývalou manželkou se Patrik do nového vztahu nijak zvlášť nehrnul. Nikoli však kvůli sobě, ale bral ohled na svoji pětiletou dcerku Klárku. Když potkal Simonu, která sama měla dvě děti z předchozího manželství, rozhodl se dát lásce ještě šanci.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Patrik a Simona jsou spolu teprve druhým rokem. Kdekdo by řekl, že vypadají jako idylická rodinka. Přesto je tu něco, kvůli čemu Patrik uvažuje nad rozchodem.
Musel jsem brát ohled na dceru
S mojí bývalou ženou nám to sice nevyšlo, ale i po rozvodu jsme spolu stále dobře vycházeli. Domluvili jsme se na tom, že si Kláru budu brát každých čtrnáct dní.
Všechno fungovalo, exmanželka nedělala žádné problémy. Dokonce si rok po rozvodu někoho našla, kdežto já ne. Musel jsem brát ohled na dceru.
Nebylo to tím, že by o mě ženy neměly zájem, ba naopak mi tu a tam samy nadbíhaly. Já měl však strach, jak by nová přítelkyně přijala dceru a jak by moje dcerka přijala mou novou partnerku.
Simona na tom byla stejně jako já. Měla dvě děti a strach se znovu zamilovat
Se Simonou jsme se trochu úsměvně poznali v obchodě, kde jsem do ní vlivem nepozornosti narazil košíkem. Dělal jsem zrovna blbinky s dcerou a stalo se.
Zasmáli jsme se tomu. Pozval jsem ji na kafe jako omluvu a tam se dozvěděl, že je stejně jako já jednou rozvedená, z bývalého vztahu má dvě děti a bojí se dát lásce znovu šanci.
To mi na ní imponovalo natolik, že jsem se nakonec rozhodl to zkusit. Začali jsme spolu chodit a po několika měsících dokonce i bydlet.
Zpočátku bylo všechno krásné, jenže pak se karty obrátily
Zezačátku jsem si nový vztah užíval. Simoniny děti mě bez problému přijaly a já přijal je. Záleželo mi však na tom, aby Simona a její děti přijaly také moji dcerku Klárku. Naštěstí se tak stalo bez jediného problému.
Všechno se zdálo super, vypadali jsme jako idylická rodinka. Jenže pak se karty obrátily a Simona se začala chovat jinak. Dělala něco, co mi vadilo.
Všiml jsem si, že dělá rozdíly mezi dětmi. Když k nám přijela moje dcera na víkend nebo na prázdniny, chovala se k ní odtažitě. Velmi mě to trápilo.
Uvažuji kvůli tomu o rozchodu. Simona ubližuje mně i mojí dceři
Nelíbilo se mi, že Simona svým dětem koupila sladkosti, ale na moji dceru jako by zapomněla. Nebo když jsme byli na výletě, koupila svým dětem zmrzlinu, ale Kláry se ani nezeptala.
Nějakou dobu jsem to přecházel, ale velmi mě to bolelo. Dobře jsem si všímal, že její chování vnímá také Klára, a bylo mi jasné, že ji to trápí stejně jako mě. Simoně nic neudělala.
Poslední dobou si pohrávám s myšlenkou, že vztah se Simonou ukončím. Mám ji velmi rád a stejně tak její děti. Svoji dceru však miluji nadevše a nedovolím, aby jí někdo ubližoval. I za cenu toho, že opět budu sám.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
První otázky, které je třeba položit, zní: Mluvil Patrik se Simonou o jejím chování k jeho dceři? Řekl jí, jak moc ho to trápí, co to s ním dělá nebo co to v něm vzbuzuje? Zmínil, že v něm Simona svým chováním vzbuzuje myšlenky na rozchod?
Tím nejdůležitějším v partnerském vztahu je komunikace. Samozřejmě i věci jako blízkost, láska, důvěra, otevřenost a tak dále, avšak bez patřičné obousměrné komunikace pozbývá vše ostatní smysl. Bohužel se poměrně často stává, že partneři spolu komunikovat neumí.
Důvodů, proč tomu tak je, může být spousta. Například to nemusí umět. Zvláště pro muže může být někdy problém dokázat se před partnerkou otevřít a projevit své emoce, protože má v hlavě zafixováno, že prožívat a projevovat emoce je slabost. To je však naprostý nesmysl, emoce jsou vlastní všem lidem a je přirozené a zdravé je prožívat i projevovat.
Jiným příkladem může být špatná zkušenost v minulosti, kdy nám blízký člověk ublížil. O to je potom těžší dokázat být před druhým zranitelný a riskovat, že je nám znovu ublíženo. Je dobré si ovšem uvědomit, že každý vztah je odlišný a náš předešlý partner je někdo jiný než ten předešlý. Měli bychom se rovněž vyvarovat tendenci připisovat vlastnosti předešlého partnera tomu nynějšímu.
Někdy může být obtížné dokázat se sám orientovat v záležitostech vnitřního dění, ať už v sobě či partnerovi. Za to se není třeba stydět, nikdo z nás není odborníkem na vše, a je v pořádku snažit se problém, který nás trápí, vyřešit s pomocí psychologa, návštěvou partnerské poradny nebo jiného odborníka.
